Ženský kroj v Šošůvce tvoří rukávce, sukně, spodnička, kordulka a zástěrka. Muži nosí vepředu vyšívané kalhoty, vyšívanou vestu, bílou košili, kolem krku černý šátek a klobouk se stuhami. Jejich ušití pro šikovnou ženu není problém. Šít se přitom naučila sama, protože do učení na švadlenu ji nevzali. Šošůvečtí si v minulosti půjčovali kroje na hody z divadel, protože z vesnice vymizely. Ale ty se moc nehodily a navíc se za půjčování muselo platit. „Tak se ženy v obci domluvily, že začnou šít kroje samy. Ta ušije to, druhá zase něco jiného. Ale třeba na kordulky si nikdo netroufal. Tak jsem to zkusila sama," říká Cibulková.

S kordulkami začínala před třiceti lety. Nejprve jich pár ušila na ukázku a všem se líbily. Nyní už je šije vždycky, když jsou potřeba. Těžké je sehnat materiál. „V Jihomoravském kraji je jedna prodejna, ale v okolí Šošůvky žádná. Shánění látek bývá složité," vysvětluje Cibulková.

Podobu krojů Šošůvečtí konzultovali s etnografy z Moravského zemského muzea. Ty se tak typem látky, vzory i detaily blíží původním krojům. Jejich hlavními barvami jsou žlutá, zelená a červená.

Marie Cibulková se pustila i do dětských krojů. Chtěla, aby byly barevnější, než tomu bylo dříve. Nezalekla se ani původních, třicet let starých mužských kalhot. Vyspravila je tak, že vypadaly zase jako nové. „Před dvěma roky jsem desatery kalhoty ušila. Vyšívala jsem na dyftýn, který připomíná jelenici, což byl původní materiál," dodává Cibulková.

Šít ji bavilo odjakživa. „Hlavně, když jsem byla ještě mladá holka a neměla jsem pořádně co na sebe. Nikde nic nebylo, když jsem chtěla třeba kalhoty, měli v obchodě maximálně dvoje. Takže umět šít byla skoro nutnost," vzpomíná žena.

Ta zdůrazňuje, že sebelepší kroje by byly k ničemu, kdyby v obci nebylo dostatek nadšených lidí, kteří je chtějí oblékat. „Visely by jen na ramínkách. Ale tradice Václavských hodů u nás opravdu žije. Do krojů se oblékají stárky, stárci i dětská chasa. Na tancování i do průvodu. A to je skvělé," uzavírá žena.