Punkva. Pověstná restaurace, která Blanenským nabízí poctivou domácí kuchyni už dlouhá desetiletí. Svíčková na smetaně, smažený vepřový řízek nebo bavorské vdolečky. Majitelé Punkvy na porcích nešetří. „Dnes už k nám sice místo dělníků chodí spíše úředníci, ale pořád mají nejradši domácí hotová jídla, která je v poledne pořádně zasytí,“ říká spolumajitel Punkvy Štefan Popelka. Provoz tam vede už od roku 1973.

„Přišel jsem do Blanska na konci šedesátých let, v době, kdy restaurace fungovala pod Restauracemi a jídelnami. Samotný dům však stojí od roku 1893. Na začátku dvacátého století prostory koupili Karel a Josefína Ježkovi a udělali tady z toho hotel Ježek,“ vypráví sedmašedesátiletý Popelka, který se narodil na Slovensku.

Původně hotel

Budova sloužila k ubytování lidí několik desítek let, až do znárodnění na začátku šedesátých let. „Myslím, že pár roků fungovala i jako místo pro různé výstavy vojenství a propagaci komunistické strany,“ popisuje Popelka s tím, že než podnik znárodnili, patřil rodině Titzlových. V šedesátých letech z něj vznikla restaurace.

close zoom_in Štefana Popelku jako vyučeného kuchaře a číšníka různě přemisťovali, až se dostal do Blanska. „Nejdříve jsem pracoval v hospodě na ulici Leoše Janáčka, poté v sedmdesátých letech tady na Punkvě. Tenkrát to bylo takovým zvykem, že kde bylo potřeba, tam pracovníky přesunuli,“ vzpomíná Popelka.

Vedoucího provozu dělal až do roku 1989. Poté majetek vrátili potomkům rodiny Titzlových a Štefan Popelka se svojí ženou Andělou si restauraci pronajímali. Manželé podnik koupili v polovině devadesátých let, od té doby jej spolu vlastní.

Od dob, kdy na Punkvě začínal, se toho podle majitele změnilo hodně. „Především ubylo zákazníků. Souvisí to samozřejmě i s růstem cen jídla. Ještě pamatuji, jak jsme prodávali svíčkovou za pět korun dvacet,“ vzpomíná Popelka.

Oblíbené hotovky

Na rozdíl od dřívějších časů na Punkvu chodí hlavně úředníci. „Předtím to tu zase bylo plné dělníků. Časy se mění,“ říká Popelka s tím, že i stálých štamgastů ubylo. Vzpomíná na doby, kdy u výčepu čekalo na padesát lidí a hospoda byla plná do půlnoci. Dnes v ní pozdě večer sedí jen několik věrných zákazníků.

Přesto si Popelkovi nestěžují. Mezi zákazníky jsou oblíbená především jejich polední menu. Na oběd vaří hotová jídla. Lidé, kteří si můžou vybrat i mezi sedmi druhy pokrmů, to oceňují. Denně přijde v poledne na Punkvu i sto dvacet strávníků.

„Vaříme samozřejmě i minutky. Ty si lidé dávají hlavně večer nebo na různých oslavách,“ uvádí Popelka. Součástí provozu je totiž kromě výčepu, bufetu a restaurace i salonek s kapacitou šestadvaceti lidí. V něm Blanenští oslavují například narozeniny, křty nebo svatby.

V podniku pomáhají manželům kromě sedmnácti zaměstnanců i jejich dvě dcery. Vyučenou kuchařkou je i vnučka. „O té však zatím nevíme, jestli nakonec skončí na Punkvě. Ještě studuje, tak uvidíme,“ říká Anděla Popelková.

Podle ní mají lidé nejradši domácí jídla, která sami běžně nevaří. „Minutky si můžou udělat vždycky, ale domácí omáčky a nejrůznější moučníky jsou pracnější. Lidé na to ve všední dny nemají čas,“ míní Popelková.

Vánoční strom

V restauraci se snaží nabízet i jiné zážitky, než ty, které uspokojí chuťové buňky zákazníků. V sobotu tam například odehráli tarokový turnaj, v prosinci zase plánují módní přehlídku. close zoom_in

„A každý rok tu máme vánoční strom, který pomáhá dětem z blanenské speciální školy. Ty si na lístečky namalují nebo napíšou, co by si přály pod stromeček a hosté jim pak přání plní. Koupí dárky a děti je dostanou na vánoční besídce. Nejdříve lidé moc nedůvěřovali tomu, jestli se věci skutečně dostanou kam mají, ale po letech, kdy tuto akci pořádáme, si na to zvykli. Vidí, že dárky každoročně skončí v rukou dětí, které si o ně napsaly,“ dodává Popelková.

ŽANETA ONDROUŠKOVÁ