„Naši dva synové dostudovali a my jsme chtěli ještě někoho podpořit ve vzdělání. A je to možné i na dálku,“ říká Věra Matěnová.
V Africe Matěnovi strávili pět týdnů a svou návštěvu využili i k pomoci Arcidiecézní charitě Praha, která projekt Adopce na dálku provozuje, k zaškolení místních učitelů v práci s novými počítači. „Je těžké, učit někoho pracovat s technikou, kterou nikdy neviděl. Začínali jsme skutečně od základů,“ říká o počítačovém kurzu Vladimír Matěna.
Před odletem si vyžádali u letecké společnosti speciální povolení. Jejich kufr plný výukových pomůcek totiž vážil třicet dva kilo. „Nazpátek jsme pak letěli s dvanácti kilovým kufrem pro dvě osoby,“ dodávají s úsměvem.
Se svou adoptivní dcerou se setkali v doprovodu místního sociálního pracovníka, což je obvyklý postup. „Ale jelikož jsme tam pořádali semináře, mohli jsme se s Patricií a její maminkou, která je vdova, sejít několikrát. Dokonce za námi chodila až z místní chudinské osady sama,“ vzpomíná Věra Matěnová.
Solwezi je největší město provincie. Jsou tam školy i zdravotní středisko. Blízko Solwezi jsou doly na měď, ale tamní obyvatelé v nich pracovní příležitosti nenašli.
„Majitelé tu raději zaměstnávají dělníky z Filipín nebo Číny, než by investovali do vzdělání místních obyvatel,“ kroutí nad situací hlavou Matěnovi.
V Solwezi jsou ale i jiné závažné problémy. Střední generace tu takřka vymřela na AIDS, lidé nemohou sehnat práci, mají hlad. A neumí plánovat. „Lidé tam vůbec nemyslí dopředu, nikdo je to nenaučil. Neví, na co je dobré vzdělání, proč šetřit peníze nebo proč pravidelně chodit pro léky,“ míní Matěnovi.
O svých cestách po Zambii a zkušenostech s charitativními projekty budou Matěnovi mluvit na setkání spojeném s promítáním. To se uskuteční v Katolickém domě v Blansku tento pátek od 18.45 hodin.
Petra Havlíková
