Oslavenkyni už v pátek popřál starosta a jeho zástupci, kteří stoletou ženu obdarovali mimo jiné lahví dobrého vína či potvrzením o zvýšení důchodu. „Paní Maňouškovou zná spousta lidí v Letovicích, často ji potkávají i v takových situacích, kdy se svojí věrnou hůlkou přechází přes kruhový objezd. Jsem ale rád, že řidiči jsou v těchto případech k jubilantce vždy tolerantní,“ poznamenal s nadsázkou starosta města Radek Procházka.

Za dlouhým životem paní Ludmily je především píle a houževnatost. Potvrdili to při oslavě i příbuzní, které většinou sama vychovávala.
„Babička hodně pracovala. Nejdříve v letovickém Bytexu, později v závodu Tylex. Potom už jako důchodkyně uklízela v nemocnici, pomáhala v jídelně v místní škole nebo vařila v občerstvení na Křetínce,“ vyjmenovala některé profese pracovité ženy vnučka Lenka Reichertová.

Tuhý kořínek a chuť k práci oslavenkyni vydržely celý život. „V osmdesáti ještě stavěla něco na domě a požádala mě, abych jí pomáhal. Vyřídila mě jako koně a to přitom sama nosila do schodů tvárnice,“ směje se její synovec Pavel Liška.

I on jezdí svou pratetu navštěvovat až z Prahy. A vždycky jej přitom udiví, s jakou chutí jeho příbuzná ráno vstává z postele. „Možná je to tím, že je hodně tvrdohlavá. Špatně slyší, ale naslouchátko nosit nechce. Když měla nedávno úraz, tak jí doktor říkal, aby nosila hůl. Teta se ale hrozně rozčílila, jaký je to ten doktor sprosťák, že po ní chce, aby v devětadevadesáti chodila o holi. Teď slaví sto let a přitom nebere žádné prášky. Jak sama říká, patáky nemůže ani cítit,“ vysvětluje Liška.

Stoletá rodačka z Lazinova byla i obětavou matkou. A to nejen dvou vlastních dětí. „Když jí zemřel syn, tak začala myslet na to, že by ještě vychovávala malé dítě. Skončilo to tak, že si na výchovu vzala patnáctiletého romského kluka. To jí bylo sedmdesát. Nakonec ho i přežila,“ dodává Lenka Reichertová.