Do vody se v neděli o půl druhé odpoledne chystá bezmála devadesát otužilců. Mnozí z nich poplavou v pestrých kostýmech. K vidění jsou vodníci, kapitáni, historické plavky nebo barevné paruky. „Otužilce obdivuji. Dnes je sice už poměrně teplo, ale voda musí být pořád studená jako led. Je to odvaha. Já bych tam nevlezla ani za nic. V létě je to něco jiného, to sem jezdí za příjemným osvěžením spousta přespolních. Je tu krásně. Ale připadne mi, že je v lomu čím dál méně vody. Nevím, kam mizí,“ hlásí jedna z divaček Eva Klemsová ze Šošůvky.

V hnědém županu a pleteném kulichu na hlavě se po břehu prochází mezi hloučky příznivců zimního plavání a obecenstvem také herec Pavel Nový. Do Šošůvky přijel za kamarády z otužilecké komunity už po několikáté. „Co pro mě znamená otužování? Jedním slovem radost! Bydlím na vesnici, projdu zahrádku a je tam padesátka bazén. Do něj teče pitná voda pro kojence a starají se mi o něj hasiči. Voda je ledová a v bazénu se koupou lidé jen v největších vedrech. Jinak ho mám celoročně pro sebe ještě s jedním sousedem, který také plave,“ usmívá se pod svým typickým knírem Nový.

Žabí hlídka staví v Moravském krasu bariéry. Chrání obojživelníky při jarním tahu.
Dobrovolníci staví v Moravském krasu bariéry. Chrání žáby při jarním tahu

Organizátor nedělní akce a velký propagátor otužování na Blanensku, Andrej Dzuba ze Šošůvky, už rázně velí do mikrofonu. „Otužileckému plavání v šošůvském lomu třikrát nazdar!“ hřmí mezi skalami.

Zdroj: Deník/Jan Charvát

Po příkré pěšině vysekané ve skále pak scházejí hloučky otužilců, přidržují se řetězu a jeden po druhém se postupně noří do zatopeného lomu. Někteří vydrží ve vodě plavat delší dobu, jiným stačí jen několik minut. Spokojí se s přeplavání lomu tam a zpět. „S manželem a kamarádem jsme se začali otužovat předminulý prosinec. Přivedl nás k tomu známý. Začali jsme postupně po minutách. Je to super, posílilo mi to imunitu a nebývám nemocná,“ říká krátce po výstupu z vody Lucie Kučerová z Bořitova.

Ve výborné náladě ji za chvíli na břeh následuje letos osmdesátiletý František Karbula ze Svitav. V Šošůvce plave vůbec poprvé. Podle svých slov se ale otužuje už dobře pětačtyřicet let, stále závodí v zimním plavání. „Dneska jsem se parádně vykoupal, nebyl to závod. Jen koupání. Jak to mám s otužováním a zimním plaváním? Báječně mi to čistí hlavu. Mám klid v duši. Navíc jsem moc rád v této komunitě lidí. I když musím říct, že moji vrstevníci už umírají. Co jsme se spolu naplavali,“ vzpomíná vitální muž.

Na Malém Chlumu zavřeli rozhlednu. Dřevěná stavba je ve špatném stavu.
Na Malém Chlumu zavřeli rozhlednu. Dřevěná stavba je ve špatném stavu

Na břehu se mezitím po plavání zahřívá ráznou rozcvičkou parta v proužkovaných plaveckých trikotech. Dělají dřepy a mávají rukama. S úsměvem svoji nedělní rozplavbu v zatopeném lomu končí také nejstarší účastník akce. Třiaosmdesátiletý Bohumil Pácl z Prostějova, kterému přátelé neřeknou jinak než Bob. Na hlavě má kapitánskou čapku. „Pocházím z Jeseníků a tam Vinzenz Priessnitz léčil pomocí studené vody. Vyzkoušel jsem to přímo na sobě a funguje to,“ mrká šibalsky očima čiperný důchodce. „Zimnímu plavání se věnuju skoro pětačtyřicet let a pořád mě to baví, zdraví slouží,“ loučí se stisknutím ruky muž.