Daniel Sejbal, 33 let, prodavač, Lysice
V devětaosmdesátém mi bylo patnáct let, celé naše učiliště v Boskovicích se sbalilo a šli jsme na náměstí. Každopádně je dobře, že revoluce nastala, ale kdyby k ní nedošlo 17. listopadu, bylo by to určitě později.

 

Jaroslava Řehůřková, 51 let, finanční ředitelka, Blansko
Když nastala sametová revoluce, byla jsem na mateřské, vše jsem ale sledovala v televizi. Tehdy jsem z toho byla rozpačitá, netušila jsem, co bude dál.
Pro mě nastalo po revoluci zlepšení.

 

Olga Plachá, 61 let, důchodkyně, Adamov
Prožívala jsem to euforicky. Milovala jsem Václava Klause, i Havla. Pracovala jsem v Metře, v rozhlase hlásili, že nemáme chodit na generální stávku, ale přesto jsme šli. Strach jsme neměli, lidé houfně odcházeli z fabriky.

 

Pavlína Šebelová, 32 let, učitelka, Blansko
Já si toho moc nepamatuji. Rodiče sametovou revoluci nijak nekomentovali, jen babička brblala, byla totiž tehdy ve straně. Já jsem studovala první ročník na gymnáziu, dostávali jsme tam trikolory, ale nijak jsem to neprožívala.

 

Jiří Pehal, 65 let, důchodce, Doubravice nad Svitavou
Vše jsem sledoval u televize se zlámanou nohou. V naší dědině se nic nedělo, vše jsme věděli z médií. Dobu, která nastala po devětaosmdesátém vnímám jako lepší. Člověk dřív nemohl nikam vytáhnout paty, to dnes mladým závidím.