Družstevnictví. Přestože pro něj mnoho lidí v současném světě nenachází místo a slovo samo o sobě zavání časy dávno minulými, družstva existují pořád. Příkladem je Lidokov, který je na Boskovicku přímo synonymem tradičního podniku.

Družstvo pamatuje tradici dlouhou desítky let. Na papíře vzniklo v prosinci 1957. V obchodním rejstříku jej tehdy zapsali jako Lidokov, kovodělné a výrobní družstvo. V desetiletích, která následovala, se Lidokov rozrůstal a zřizoval nové pobočky. „Postupně se k boskovickému pracovišti přidala jedna pobočka v Kunštátě, dvě v Olešnici, slévárna ve Sloupě a pak taky fabrika v Němčicích. Tam se soustředili na výrobu světel,“ popisuje současný předseda Lidokovu Boskovice Vladimír Najman. Administrativa v té době sídlila na Komenského ulici v Boskovicích, kontrolní středisko bylo v ulici Doktora Svěráka.

Už od založení se družstvo soustředilo na kovovýrobu. Tradičními výrobky se stala i svítidla, trafopájky nebo trezorová vrata na poštách. Další důležitou oblastí, ve které Lidokov zaměstnával lidi z regionu, bylo i topenářství a klempířství. „Byly i časy, kdy mělo družstvo najednou i pět set členů. Tenkrát to fungovalo tak, že po nějaké době od nástupu do práce se zaměstnanec stával členem družstva,“ vysvětluje Najman.

Vysoké počty zaměstnanců si fabrika udržela do devadesátých let. V té době se totiž mnoho pracovišť vrátilo původním majitelům v restitucích a postupně začalo poboček ubývat. „V Olešnici jsme topenářské pracoviště vrátili v restitucích a naši pobočku přesunuli do Kunštátu, druhé pracoviště jsme prodali. Nastala tehdy první fáze opouštění jednotlivých provozoven. V devadesátých letech už bylo neúnosné, aby se výroba pořád přesouvala z místa na místo. Doprava mezi pobočkami byla velice nákladná. Tak jsme se rozhodli, že se postupně pracovišť zbavíme a za peníze rozšíříme a spravíme areál v Boskovicích,“ uvádí Najman s tím, že vrátit Lidokov musel i sloupskou slévárnu a postupně prodal i pobočku v Kunštátě.

Konec svítidlům

V té době se družstvo specializovalo především na výrobu svítidel, kterou zajišťovali pracovníci v obci Němčice. „Už asi od roku osmaosmdesát spolupracoval Lidokov se švédskou firmou Ikea, které dodával bytová svítidla. Problém nastal v roce 2005, kdy spolupráce skončila. Protože jsme na výrobě svítidel pro Ikeu byli finančně závislí, museli jsme propustit spoustu lidí. Ustálilo se to až nedávno na současných sedmdesáti zaměstnancích,“ vysvětluje Najman.

Vedení Lidokovu bylo však jasné, že budou muset zásadně změnit firemní filozofii. V družstvu si zvolili nového předsedu Vladimíra Najmana. „Chtěli jsme se vrátit k původnímu zaměření družstva, ke kovovýrobě. Pracoviště v Němčicích už nám na nic nebylo, proto jsme jej nakonec také prodali. Svítidla teď vyrábíme pouze halová,“ uvádí Najman. Další strategií podle Najmana bylo přesunutí veškeré výroby do jednoho areálu, současného sídla firmy na Dřevařské v Boskovicích. „Peníze z prodeje posloužily například na novou výrobní halu s administrativní budovou,“ říká Najman.

V současné době v Lidokovu vyrábí svítidla do společných prostor na chodbách, rozvaděčové zámky, panty, klíče, tradiční trafopájky, kleště, čerpadla na hořlavé kapaliny. Firma využívá i galvanizovnu a nástrojárnu. V neposlední řadě se stále věnuje obrábění kovů.

Družstvu se daří, i když konkurence je podle slov Najmana veliká. „Naše družstvo už není postavené jen na kovovýrobě, máme tady galvanizovnu, obrábění, svítidla. Když se jedné z těchto oblastí nedaří, obvykle to vynahradí jiná,“ vysvětluje Najman. Podle jeho slov chtějí jít v družstvu hlavně cestou CNC strojů. „Musíme být jedineční, abychom obstáli ve tvrdé konkurenci,“ říká Najman.

Práce v regionu

V Lidokovu pracují lidé z regionu. „Každý dělá více činností. Já se starám o provoz, ale zároveň i o investice a otázky životního prostředí,“ popisuje Najman, který vystudoval Střední průmyslovou školu elektrotechnickou v Brně a do podniku nastoupil před dlouhými šestadvaceti lety.

To, že firma překonala nedávnou krizi, Najman připisuje všem pracovníkům v Lidokovu. „V současnosti má družstvo sedmadvacet členů. Všem záleží na tom, aby Lidokov prosperoval. K firmě i mezi sebou máme blízké vztahy,“ dodává Najman. I takové jsou výhody družstevnictví.

ŽANETA ONDROUŠKOVÁ