Při příležitosti čtyřicátého výročí objevu Amatérské jeskyně totiž Správa chráněné krajinné oblasti Moravský kras a speleologické skupiny Plánivy, Topas a Pustý žleb připravily den otevřených dveří. Lidé tak mohou spatřit část z nejdelšího jeskynního systému v České republice.

Běžně nepřístupná jeskyně se otevře už tuto sobotu. „První skupina půjde v devět hodin, poslední vstup je pak v šestnáct hodin,“ řekl Antonín Tůma ze Správy chráněné krajinné oblasti Moravský kras. Ten upřesnil, že chodit se bude v desetičlenných skupinách vždy po dvaceti minutách.

Sraz zájemců bude v údolí Pustý žleb, v meandru Koňský spád, asi dva a půl kilometru severně od Punkevních jeskyní u portálu štoly. „Bude se procházet Ministerská trasa a Absolónův dóm. Není to nijak náročné, celkově to je i se zpáteční cestou kolem devíti set metrů,“ prozradil Tůma, který upozornil, že k jeskyni musí lidé dojít pěšky výhradně po turistických značkách.

Protože jeskyně je veřejnosti nepřístupná, musí si zájemci obstarat určité vybavení. „Povinná je pevná obuv, svítilna a přilba, stačí i cyklistická. Protože jsou v jeskyni kaluže, doporučujeme i holínky a oděv, u kterého nevadí ušpinění,“ uvedl Petr Polák, předseda Plánivské skupiny, která před čtyřiceti lety Amatérskou jeskyni objevila.

Na prohlídky se podle Antonína Tůmy zájemci musí předem přihlásit na e–mailové adrese hynek.skorepa@nature.cz. „Tam napíší jména všech účastníků a požadované datum a čas. Bez přihlášení se lidé do jeskyně určitě nedostanou,“ upřesnil Tůma a dodal, že o prohlídky je velký zájem. „Soboty už jsou plné, o nedělích je ještě pár vstupů volných,“ sdělil Tůma.

Jednou z přihlášených je například Lenka Součková z Blanska, která možnost nahlédnout do podzemí velmi uvítala. „Už dlouho jsem se chtěla do Amatérky podívat. Na prohlídku se moc těším,“ řekla Součková.

Vzpomínky objevitele Amatérské jeskyně: Dóm byl třpytivě bílý /ROZHOVOR/

Moravský kras - Když jsem se před dvěma roky dostala do nádherných prostor Amatérské jeskyně, nejdelšího jeskynního systému u nás, přemýšlela jsem tehdy, jak se asi cítili objevitelé, kteří tu krásu podzemí spatřili poprvé. Po setkání s Janem Vítem (bydlel v Blansku, dnes žije v Lažánkách u Brna) už vím o trochu více. Dnes osmašedesátiletý usměvavý muž tam totiž před čtyřiceti lety byl. Zažil ten pocit být úplně první a spolu s dalšími sedmi lidmi stál u objevu, který se do pomyslné speleologické knihy zapsal zlatými písmeny.

Co vás přivedlo k jeskyňařině?
Měl jsem vždycky rád přírodu a jeskyně k tomu samozřejmě patří. Nejprve jsem asi v osmnácti letech začínal v jeskyních u Ochozu u Brna. Protože se mi stejně jako většině kamarádů tato oblast ale zdála málo perspektivní, odešli jsme v roce 1959 na Holštejnsko, přesněji na jeskyni Plánivy. Ta se měla totiž napojovat na aktivní tok Bílé vody, která podle již v této době známého barvení byla velkou zdrojnicí Punky. V Plánivách jsme si dali hodně do těla. Jsou tam velmi úzké puklinové prostory, takže ze začátku jsme lezli tři sta čtyři sta metrů tam a zpátky až dvacet hodin. Nakonec jsme se ale kvůli několika nezdařilým pokusům projít přes bahnitý sifon, který nebyl dodnes překonán, rozhodli zkusit štěstí i na jiných místech. Nejúspěšnější byl objev na silvestra v roce 1964 v jeskyni 13C, kdy jsme poprvé pronikli v Dómu halucinací na aktivní tok říčky Bílá voda. (vše detailně ukazuje na nakreslených mapách, které zpaměti namaloval)

To byl první velký objev Plánivské skupiny. Ještě větší význam měl ale objev Amatérské jeskyně o pět let později. Co tomu „osudovému“ lednu 1969 předcházelo?
Roční kopání. Nejprve jsme kopali do hloubky kolem třiceti metrů. To jsme na konci listopadu 1968 objevili první volné prostory. Pak následovalo kopání dalších deseti metrů, kdy jsme se v neděli dvanáctého ledna 1969 dostali do třicet metrů dlouhého dómu. Ten byl ukončen kolmým stupněm, takže bez žebříku jsme nemohli pokračovat. Přemýšleli jsme, jestli si máme jít do srubu pro žebřík, ale nakonec jsme se domluvili, že počkáme na ostatní, kteří s námi dělali, a půjdeme tam o týden později, tedy 18. ledna 1969. (spolu s Janem Vítem Amatérskou jeskyni objevili Milan Šlechta, Broňa Fitz, Milena Klíčníková, Josef Sevránek, Jan Kovář, Vladimír Pípal, Vladimír Zůbek)

Co jste tehdy cítil, když jste věděl, že jste první?
Když jsem uslyšel téct vodu, přiznávám, že jsem byl naměkko. Věděli jsme, že je to uprostřed planiny, a že je to tak objev všech dob. Co se týče krápníkové výzdoby, byla to nádhera. V Dómu objevitelů byly veliké krásné krápníky a celý dóm byl stříbrně bílý.

Slyšela jsem, že jste tam chodili v ponožkách…
Ze začátku opravdu ano. A pak, i když se chodilo v holínkách, dbali jsme na to, aby se chodilo jen po vyšlapané cestě. Dlouho to zůstalo tak krásně bílé.

Jak jste objev slavili?
No my jsme moc peněz na veliké slavení neměli. Sdělovali jsme si ale samozřejmě zážitky a vzpomínám si, že se hned v koupelně vyvolávaly fotky. Také jsme si pak dobírali Laďu Slezáka, který se snažil do jeskyně dostat prostřílením stropů z jeskyně 13C. Říkali jsme tehdy: „Laďo, do toho se dostaneš.“

Jak jste přišli na název jeskyně?
Vymyslel ho Milan Šlechta. Bylo to na počest všech amatérských kolektivů, které již po několik generací v Moravském krasu pracovaly. (v sedmdesátých letech byly tendence jeskyni přejmenovat. Padly návrhy jako Nové Punkevní jeskyně, Absolonovy jeskyně, Jeskyně 25. výročí Vítězného února nebo Jeskyně Klementa Gottwalda. Nakonec ale název Amatérská jeskyni zůstává).

Byl to takový velký objev. Psalo se o tom?
Z naší skupiny nebyl nikdo moc velký psavec, takže o objevu se příliš nepsalo. Později pak o objevu natáčela televize, ale protože samozřejmě nechtěli do podzemí do takové délky natahovat káble, natáčelo se to v Punkevních jeskyních.

V srpnu 1969 pak Plánivská skupina překonala sifon na konci Povodňové chodby a poprvé se tak dostala do jeskyně Nová Amatérka. U tohoto objevu jste také byl?
Měl jsem to štěstí, že jsem byl u všech těchto velkých objevů. Měli jsme sifon podplavat všichni tři, ale měli jsme jen dva dýchací přístroje, takže to nakonec podplaval Miloš Beníšek a Milan Šlechta a já je jistil. (vzpomíná, že byl rád, že tam s ním byli ještě dva lidé, protože tam čekal asi šest hodin)

S Amatérskou jeskyní nejsou spojeny jen objevy, ale bohužel tam i umírali lidé. V roce 1970 v ní zahynuli Milan Šlechta a Marko Zahradníček. Neměl jste potom strach jít opět do jeskyní?
Za ta léta už ani tak moc ne. Byla spíš nechuť, protože naši kluci těla vynesli na povrch a policisté nás pak odsud vyhnali. Po tomto neštěstí nám také byl přístup do Amatérky na dlouhou dobu odepřen.

Zmínil jste, že jste u záchranné akce byl. Věřil jste, že jeskyňáři žijí?
Byli to zkušení jeskyňáři, takže ano, věřil jsem. Ale bohužel je to chytlo na nejméně vhodném místě. (doplňuje, že o život připravila jeskyně, konkrétně jeskyně 13C, v roce 1965 i Milanova bratra Jiřího Šlechtu)

Vy jste měl v jeskyně nějaké problémy či zranění?
Ne, také jsem ale vždycky mladším, protože já tam byl nejstarší, říkal: Kluci, jistěte se pořádně. Je moc hezkejch holek na světě a kvůli frajeřině se zabít, to nestojí za to.“

Amatérskou jeskyni objevila Plánivská skupina, jeskyně si brala i životy

Moravský kras - Osmnáctého ledna 1969. Pro jeskyňáře z Plánivské skupiny den vítězství. Den, kdy parta nadšených speleologů po ročním kopání okusila sladké ovoce úspěchu. Den, kdy byla objevena Amatérská jeskyně.

Velkému podzemnímu objevu předcházely roky práce. Amatérští jeskyňáři z Plánivské skupiny (ta v letošním roce slaví padesát let od svého založení) měli jasný cíl. Chtěli objasnit tajemství podzemního toku Bílé vody mezi propadáním Nová Rasovna a propastí Macocha. Poprvé na aktivní tok Bílé vody Plániváci pronikli v roce 1964 v jeskyni 13C. Objevili tři sta padesát metrů podzemního toku, ale další postup po i proti proudu uzavíraly sifony.

Navíc o rok později si jeskyně 13C vybrala tu nejkrutější daň. Během potápěčského průzkumu koncového sifonu zahynul člen Plánivské skupiny Jiří Šlechta. Po této události se dalších výzkumů na lokalitě ujímá profesionální výzkumná skupina podniku Moravský kras Blansko. Profesionální pracovníci začínají s ražením chodby po toku Bílé vody. Předpokládají, že po odstřelu několika sifonů již naleznou volně průstupné prostory. Objevují však jen stále nové a nové sifony. Členové Plánivské skupiny se v počátečním období podíleli na výzkumu komínů v nově objevených prostorách, ale po prohlubujících se rozporech s profesionály byla tato spolupráce ukončena.

Amatérští jeskyňáři z Plánivy zkoušeli postupně štěstí na několika závrtech, ale bez úspěchu. Dvacátého ledna 1968 se pak novým pracovištěm stal Cigánský závrt na Simonově vrchu u Ostrova u Macochy, kde byla v místě silného průvanu vyhloubena šachtice. O rok později, osmnáctého ledna 1969, je tajemství Amatérské jeskyně odhaleno. Amatérští jeskyňáři, po kterých nese jeskyně jméno, prozkoumali jeden a půl kilometru chodeb a dómů (dnes je tato část označena jako Stará Amatérka).

V roce 1969 čekalo Plániváky ještě jedno vítězství. Devátého srpna překonali jeskyňáři čtyři metry hluboký a sedm metrů dlouhý sifon na konci Povodňové chodby, a poprvé se tak dostali do prostor po proudu řeky, do jeskyně Nová Amatérka. Hned při prvním průniku za sifon postoupili jeskyňáři Chodbou samoty až do velkého dómu, který později nazvali Katedrála Jiřího Šlechty. A tak zatímco profesionální výzkumníci tou dobou ještě sestřelovali stropy v sifonu na konci jeskyně 13C, amatérští speleologové vyřešili objevem Amatérské jeskyně z velké části dosud neznámý podzemní průběh říčky Bílá voda. A poodhalili i tajemství Punkvy, neboť umožnili nalezení cesty rozsáhlými podzemními prostorami až k Předmacošskému sifonu, který odděluje jeskyni od propasti Macocha.

Amatérka si brala i lidské životy

V první polovině roku 1970 uskutečnili Plániváci několik exkurzí za Povodňový sifon, oddělující Starou Amatérku od Nové. Velká rozloha nově objevených prostor však vyžadovala delší pobyt za sifonem. Na konec srpna byla tedy naplánovaná několikadenní akce. Dvacátého devátého srpna 1970 ráno odešli za sifon Milan Šlechta a Marko Zahradníček (měli jít ještě dva potápěči, ale ti z časových důvodů nedorazili). Ten den však zasáhly severní část Moravského krasu v povodí Bílé vody a Sloupského potoka nezvykle intenzivní deště. Na mnoha místech došlo ke splavení půdy na silnici až do výše tří metrů nebo k poškození silnice. U vchodu do Punkevních jeskyní proud vody, valící se Pustým žlebem, strhával i zaparkovaná auta. Závrt Záhumenko, v těsné blízkosti Cigánského závrtu, v němž výzkumná šachta dosahovala hloubky šedesáti metrů, se změnil v jezero o průměru asi čtyřiceti metrů. Před propadáním v Nové Rasovně stoupla hladina o více než deset metrů.

Bouřkový příval se vzápětí projevil i v podzemí. V Amatérské jeskyni před dómem Objevitelů byl nárůst hladiny o dva a půl metru a v Písečném dómu v Povodňové chodbě bylo možné zjistit na stěnách zvýšení hladiny o asi čtyři metry. Při pravidelném spojení informovala povrchová hlídka dvojici za sifonem o silné bouřce a o zaplnění sousedního závrtu Záhumenko vodou. Zpráva však byla brána jeskyňáři v podzemí s rezervou, protože při předchozí akci, po podobném hlášení, následovalo jen nepatrné zvýšení hladiny. Milan Šlechta přesto požádal, aby byl zkontrolován vodní stav v propadání Nové Rasovny. Po zprávě o zvýšení hladiny i na tomto místě a naléhavých prosbách jeskyňáře na povrchu se oba potápěči odhodlali k návratu. Na povrchu zatím panovala nejistota, protože telefonní vedení bylo povodní přerušeno a v noci z dvacátého devátého na třicátého srpna vylučoval vodní stav jakoukoliv záchrannou akci. Všeobecně panoval názor, že se oba potápěči uchýlili do vyšších prostor mimo dosah vody. Jak se ale ukázalo, tento předpoklad byl mylný. O pár dní později našli potápěči (do záchranných prací se zapojilo více než šest set lidí) oba jeskyňáře mrtvé.

Plániváci nemohli do Amatérky

Po této tragické události byla činnost amatérských speleologů utlumena a neštěstí mělo negativní dopad na vývoj amatérské speleologie v Moravském krasu. V říjnu 1971 bylo rozhodnuto, že další výzkum v Amatérské jeskyni bude provádět Geografický ústav Československé akademie věd v Brně. Byl vypracován projekt na průzkum Amatérky, během kterého byla celá lokalita podrobně zdokumentovaná a v roce 1973 byla vyražena šedesát sedm metrů dlouhá štola z jeskyně U javora v Pustém žlebu. Tak vznikl nový vchod do Amatérské jeskyně z Pustého žlebu, asi dva a půl kilometry severně od Punkevních jeskyní. Prostory za sifonem byly oficiálně nazvány Nová Amatérská jeskyně a pro část objevenou v lednu 1969 se začalo používat označení Stará Amatérská jeskyně.

V roce 1975 se podařilo potápěčům z Trygon klubu Brno proplavat čtyři sta metrů dlouhý, složitý Předmacošský sifon do jezírka na dně propasti Macocha. Amatérská jeskyně tak byla propojena s Macochou a Punkevními jeskyněmi. I v dalších letech dochází k dalšímu výzkumu a jeskynní systém Amatérské jeskyně se postupně prodlužuje. V roce 2005 se podařilo speleologické skupině Pustý žleb propojit Amatérskou jeskyni s jeskyněmi Sloupsko-šošůvskými.

Na jaře v roce 1993 dochází ke zrušení Geografického ústavu Československé akademie věd a provádění výzkumu tohoto jeskynního systému bylo po třiadvaceti letech opět umožněno speleologické skupině Plánivy. Spolu s ní se na výzkumu podílejí také skupiny Pustý žleb, Topas a Labyrint.

Nová Amatérská jeskyně je největší jeskynní systém v České republice. Délka chodeb přesahuje patnáct kilometrů. Společně s dalšími jeskyněmi – Stará Amatérská, Punkevní, Sloupsko-šošůvské, Stará a Nová Rasovna, Piková dáma, Spirálka a 13C – tvoří jediný celek, který má kolem pětatřiceti kilometrů. Systém je vytvořen ponornými potoky Bílou vodou a Sloupským potokem, které se v Nové Amatérské jeskyni stékají (dodnes ale není přesně známo místo soutoku), a vzniká tak říčka Punkva.

Byl rozluštěn magický trojúhelník

Objev Amatérské jeskyně v roce 1969 byl objevem vskutku kolosálním. Podařilo se nalézt to, co předtím hledalo mnoho krasových badatelů. Ačkoliv se Karlu Absolonovi povedlo objasnit část podzemního toku Punkvy, teprve rok 1969 se stal zásadním milníkem v rozluštění souvislostí v magickém trojúhelníku Holštejn – Sloup – Macocha. Objev se stal o to cennějším, že byl činem amatérských speleologů, kteří jeskyním a bádání v nich zasvětili celou svoji duši a kteří se nebáli jít za hlasem svého srdce. Proto právě po nich jeskyně nese své jméno, aby nikdy nebylo zapomenuto jejich ryzí odhodlání obětovat bádání cokoliv.

Zdroj: Zápisky od Petra Poláka
Almanach. 50 let Plánivské jeskyňářské skupiny
Amatérská jeskyně. 30 let od objevu největšího jeskynního systému České republiky