Většina lidí si nedokáže představit měsíc bez kuřecího masa, týden bez potravin tvořených mimo jiné z vajec a každodenní spánek bez přikrývky nadité peřím. Podvědomě tuší, že tyto produkty mají svůj původ v klasických drůbežárnách, ale dál to neřeší. Takové štěstí však nemají lidé, jejichž domovy stojí poblíž těchto areálů. Drůbež totiž stejně jako ostatní užitková zvířata vydává živočišný zápach, často ve velice silné koncentraci.Na páchnoucí drůbežárnu si opakovaně stěžuje třeba Zdenka Kubínová z Cetkovic. „Bydlím od ní pár desítek metrů, takže patřím mezi ty obyvatele Cetkovic, kteří tím smradem skutečně trpí. Samozřejmě to je otázka jen několika období v roce, třeba když se tam něco opravuje, ale často se to opravdu nedá vydržet," podělila se o svou zkušenost.

Drůbežárna jí často komplikuje i běžné činnosti. „Stává se, že pracuji na zahrádce před svým domem a kvůli zápachu se raději schovám dovnitř. A třeba větrat si v létě mnohdy nedovolím," postěžovala si Kubínová.

Starosta Cetkovic Petr Horák se stížnostem nediví. „Nedávno si u mě byl jeden rozhořčený člověk znovu stěžovat. Je to pochopitelné, ale bohužel mu teď nejsem schopný pomoct. Problém řešíme už od devadesátých let, kdy tehdejší vedení drůbežárnu v areálu bývalého kravína postavilo. Postupně jsme vyzkoušeli bezpočet možností, třeba speciální úpravu krmiva, ale nic nepomohlo," konstatoval.

Intenzita zápachu se neodvíjí pouze od počasí. „Samozřejmě že nejhorší to je v parných letních dnech. Daleko více ale záleží na momentálním stáří drůbeže. Když jsou slepice malé, vyprodukují i méně odpadu. V pokročilém stádiu růstu bývá nasládlý pach neúnosný. Pravidelně to řešíme, ale ke zklidnění dojde většinou zase až po obměně starších slepic za mladé," vysvětlil Horák.

Na Blanensku je však obcí s podobným problémem více. „Slepičárna je především v letních měsících cítit i u nás. Pokusili jsme se s tím bojovat upravenými podestýlkami, ale změna byla minimální. Ovšem chov se zhruba za poslední rok omezil a s tím ubylo i stížností našich obyvatel," uvedl starosta Doubravice nad Svitavou Pavel Král.

I zde tím trpí hlavně lidé, jejichž domy stojí poblíž areálu. „Drůbežárna leží ve směru na Lhotu Rapotinu a já naštěstí bydlím docela daleko od ní. Ale ve dnech, kdy tam probíhá nějaká údržba nebo čištění, cítí to prakticky celá obec. Nedokážu si představit, jaké to musí být pro Doubravické, kteří bydlí kousek od ní," přiznal jeden z místních, Zdeněk Kalík.

Hned několik menších chovných stanic provozuje v regionu firma Bovinex, například v Olešnici. Podle jejího pracovníka Františka Musila se jim daří se zápachem bojovat právě díky podestýlkám. „Měníme je každý den a navíc jsou ze speciálního materiálu, který dovážíme z Rakouska. Když se podestýlka udržuje v suchu, pachy se minimalizují. Vlastně jsem nikdy žádné stížnosti nezaznamenal," naznačil.