Budíček v neděli po sedmé hodině ráno rozzlobil muže, který bydlí blízko fotbalového stadionu v Blansku. „Ve čtvrt na osm odtud začala hrát hlasitá hudba. Rozléhala se po Údolní ulici, sídlišti Písečná a okolí. V těchto teplých dnech, kdy člověk větrá co to jde, není možnost se v klidu vyspat. Kdyby tak moc někdo hlučel na ulici, zavolám na něj městskou policii,“ postěžoval si v diskuzi na webu města Honza, který nepřidal své příjmení.

V tu dobu se chystal na stadionu turnaj, ve kterém se pak utkalo dvě stě dětí. „Akce začínala až v devět hodin. Zjistili jsme, že po sedmé hodině ranní tam lidé zkoušeli aparaturu. Trvalo to ale jen několik minut,“ vysvětlil vedoucí odboru školství blanenské radnice František Alexa.

Přestože si před časem pořadatelé akce Den na Zemi v Blansku zamluvili na celý den zámecký park, museli na několik minut zastavit program. Hlasitou hudbou totiž rušili svatbu na nádvoří zámku. „Svatebčané nás požádali, abychom hudbu vypnuli, než skončí obřad. Vše je zaznamenané v dokumentu blanenské televize. Se stížnostmi na hluk z kulturních akcí byl v Blansku ale problém už dávno. Skončily tak třeba kluby Mandragora či Zoom bar. Škoda, bývaly tam zajímavé aternativní programy,“ řekl Radim Bělík ze sdružení Stará fronta zítra.

Připomínky lidí k hluku z kulturních i sportovních akcí řeší čas od času blanenští strážníci. „Stěžovali si například lidé z ulice Údolní. Přesto většina lidí tyto akce toleruje,“ uvedl šéf blanenské policie Martin Lepka. Častěji si strážníkům na hluk chodí stěžovat starší lidé, kteří žijí blízko dětských hřišť.

To potvrzuje i místostarostka Boskovic Jaromíra Vítková. Víc než hudba z tanečních zábav nebo z festivalů Boskovickým vadí právě křik z hřišť. „Zejména starší lidé těžko snášejí, když děti na hřištích pokřikují, a to v podstatě denně,“ shrnula Vítková.

Na boskovickou radnici si chodí stěžovat i lidé, kteří bydlí u oploceného hřiště v Čížovkách, kde Orel pořádá zápasy v malé kopané. Vadí jim, že k domům padají míče. „My se snažíme dětem vyplnit volný čas, aby nezačali třeba brát drogy. Jenže dospělí jim pak nadávají. Měli by být tolerantnější,“ mrzí Jaromíru Vítkovou. Boskovické občas nenechají spát také zábavy na výletišti. Ty se však konají jen párkrát do roka.