Do přírodního areálu s kinem se dá dojít po cestě vedoucí od zámku k hradu nebo směrem od zámeckého skleníku. Se stavbou kina Boskovičtí začali v roce 1956. Původně mělo jít o stálé pódium a hlediště pro pořádání různých slavností. O tom, že postaví i letní kino, rozhodli tehdejší úředníci až později. „Původní návrh jsme dvakrát přepracovávali, nakonec na promítání filmů sedmdesátimili­metrového formátu. Takže jsme měnili půdorys pódia a hlediště a rozšířili už hotovou část pódia. Tak vzniklo kino s největší promítací plochou ve střední Evropě,“ popsal v roce 1968 pro Vlastivědné listy Boskovicka tehdejší předseda komise pro výstavbu Karel Kovařík. Konečná podoba areálu vznikala až do roku 1968. Hlediště pohodlně pojalo kolem tří tisíc diváků.

Úctyhodné rozměry

Jednou z největších promítacích ploch letního kina ve střední Evropě se Boskovičtí chlubí dodnes. „Má rozměry patnáct krát pětatřicet metrů. Dříve bylo v kině plátno. To však trpělo působením počasí, takže v osmdesátých letech vznikla zděná promítací plocha,“ přiblížil nynější vedoucí kina Radek Pernica.

Zlatými časy pro boskovické letní kino byla šedesátá až osmdesátá léta. Od roku 1964 až do konce osmdesátých let tam totiž na filmové festivaly pracujících mířily tisíce lidí a různé filmové delegace. „Při filmových festivalech jsme rozmisťovali reflektory s barevnými světly do trávy, nasvěcovali jsme kopec ke kinu a cesty. Vypadalo to impozantně,“ zavzpomínal Miroslav Novotný, který v kině dlouhá léta promítal.

Začátkem jednadvacátého století bylo jasné, že tisíce lidí do kina už nikdy chodit nebudou. „Tehdy jsme zrušili jednu ze tří částí určených k sezení. Stále se však do hlediště pohodlně vejdou dva tisíce lidí,“ přiblížil Pernica.

Oslavy půl století kina začnou v sobotu osmnáctého června v jednu hodinu po poledni. Od sedmi hodin večer kino rozezní filmové melodie. Pamětníci mohou zavzpomínat při projekci záběrů ze stavby kina či z filmových festivalů. Oslavy vyvrcholí promítnutím filmu Kleopatra. „Byl to jeden z nejnavštěvo­vanějších filmů v historii letního kina. Promítneme ho v širokoúhlém formátu, takže si připomeneme stejnou velikost obrazu, jako když se tam promítal sedmdesátimili­metrový film,“ doplnil vedoucí kina.

Kino momentálně promítá od května do září. Letitou tradici má silvestrovské promítání pásma pohádek. Kromě toho se každý rok v amfiteátru odehrává několik větších kulturních akcí, například část programu festivalu pro židovskou čtvrť v režii sdružení Unijazz.

O kino se starají Kulturní zařízení města Boskovice. Podle jejich ředitele Oldřicha Kováře bude letošní sezona v podobě, jak na ni byli lidé zvyklí, poslední. „Od příštího roku už nebude v kině téměř co hrát, protože končí distribuce pětatřicetimi­limetrových kopií filmů. Digitalizace kina by se však nevyplatila,“ sdělil Kovář. Podle něj tak letní kino bude od příštího roku pravděpodobně promítat jen o víkendech nebo při zvláštních příležitostech.

Na Blanensku je kromě Boskovic v provozu ještě letní kino v Lysicích. Ostatní venkovní kina už zanikla.

Program oslav 18. června:

Vivat letňák aneb Hurá na prázdniny – představení neziskových organizací, občanských sdružení, škol, 13 hodin

Filmové melodie – Estrádní soubor ZUŠ Boskovice, 19 hodin

Představení publikace o letním kině, předání pamětních listů, 21 hodin

Projekce dobových obrazových materiálů, fotografie ze stavby kina, dokumentární film z Filmového festivalu pracujících 1988, 21.30 hodin

Kleopatra, projekce jednoho z nejslavnějších filmů všech dob, 22.30 hodin

Promítač Miroslav Novotný:

Promítali jsme na sovětských strojích

Boskovice /ROZHOVOR/ - Šestašedesátiletý Miroslav Novotný trávil v letním kině v Boskovicích čtvrt století v létě každý večer. Kouzlu kina propadl krátce po jeho otevření začátkem šedesátých let. V letech 1967 až 1993 tam promítal.


Jak jste se k promítání dostal?
Byl jsem tehdy v učení v Minervě, kino teprve začínalo. Můj kolega z práce tam míval pořadatelské služby. Mě brával s sebou. Protože jsme byli elektrikáři, hodně jsme tam pomáhali s tím, co bylo potřeba. Když hledali posilu mezi promítače, nabídl jsem se a zůstal jsem šestadvacet let.

Na čem jste v začátcích promítali?
Promítání sedmdesátimili­metrových filmů byla rarita. Měli jsme největší promítací plochu v Evropě a protože to v té době nebylo čím osvítit, sehnali jsme promítací stroje ze Sovětského svazu. Sověti jich vyrobili deset párů do sjezdového paláce do Moskvy a nám se dva páry podařilo získat. Byly to unikátní stroje, na kterých se daly promítat i pětatřiceti­milimetrové fil­my.

Čím je pro vás letní kino?
Je to pro mě srdeční věc. Trávil jsem tam každý večer. Většinou bylo teplo, hodinu před představením jsme pustili muziku. Když jsme měli chvilku, seděli jsme na lavičce, poslouchali, kolem zpívali ptáci. Jedinečná atmosféra.

Zažil jste někdy při promítání něco mimořádného?
Třeba při premiéře filmu Noc na Karlštejně začátkem sedmdesátých let. Kino úplně vyprodané. A přišla taková průtrž mračen, jaká v Boskovicích od té doby nebyla. Představení jsme zastavili, v promítací kabině byla voda, lidé utíkali domů. Film jsme pak promítali znovu, zdarma.

Zajímáte se ještě o kino?
S klukama, co jsou kolem něj teď, jsem pořád ve styku. Oslavu padesáti let kina si samozřejmě nenechám ujít.