Začínal v patnácti a souběžně obsluhoval také kamenné kino v lysické sokolovně. To od po druhé světové válce vedl jeho děda Jan Popelka, který později stál u zrodu pravidelných venkovních projekcí. V promítacích kabinách a v zázemí obou kin pak působili ještě další Müllerovi příbuzní.

„Děda lysické kino v sokolovně začal vést po druhé světové válce. Na začátku šedesátých let to šlo ale s návštěvností z kopce a proto hledal cestu, jak promítání oživit. Domluvil pojízdné kino z Brna, kterému se říkalo Maringotka,“ vzpomíná na začátky pod širým nebem Müller.

Promítalo se na sokolském cvičišti. A úspěšně. Ohlas byl značný. „Vlastně to byl impuls pro pozdější výstavbu letního kina v zámecké oboře, kterou se nakonec podařilo prosadit. Z velké částí se vybudovalo brigádnicky svépomocí a hned se stalo velmi oblíbeným i pro přespolní návštěvníky,“ líčí Müller.

close Stavba letního kina v Lysicích. info Zdroj: Se souhlasem Miloslava Müllera zoom_in Stavba letního kina v Lysicích. První filmová projekce se odehrála 30. června 1973 a na plátně se promítal válečný velkofilm Bitva na Neretvě. O den později pak publikum rozesmála francouzsko-italská filmová komedie Tonoucí se stébla chytá, kde v hlavní roli zářil Louis de Funès.

„Na francouzské komedie si pamatuji. A pak hlavně na slavné Májovky. To byl naprostý trhák. Tehdy přišlo do letního kina v Lysicích na legendární snímek Poklad na Stříbrném jezeře patnáct se lidí. Seděli všude i na stromech. To už se pak nikdy neopakovalo. Pro diváky to byly filmy jako z jiného světa,“ říká Müller.

Sám do obou kin chodil za dědou od útlého dětství a prošmejdil každý kout. Jeho tatínek otci pomáhal s údržbou, opravami, zajišťováním filmů a distribucí plakátů. Ve zmíněných kinech pak promítal také jeho strýc Jan, kterého střídal syn Martin.

„Byl to takový rodinný podnik. Prostě jsme pokračovali v dědově odkazu. Bavilo nás to. Stále kino ale na přelomu osmdesátých a devadesátých let upadalo a pak se kvůli nízké návštěvnosti muselo v roce 1992 zavřít. Také v letním kině návštěvnost klesala. Když dřív přišlo na jedno přestavení sto padesát lidí, byla to ostuda. Dnes by to byla velká sláva. Konkurence televize, internetu a další zábavy je ale neporovnatelně vyšší než tehdy,“ vysvětluje pokles návštěvnosti vedoucí lysického letního kina.

V současnosti promítnou v zámecké oboře kolem třiceti snímků za sezonu. Průměrná návštěvnost je osmdesát platících diváků. Jednou dvakrát za rok jich přijde o poznání víc. Táhnou hlavně české a animované filmy. A také světové hity krátce po premiéře.

„Animované filmy byly hitem i před desítkami let. Dědovi se občas podařilo od kamarádů v Praze z archivu sehnat kreslené Disneyovky. V letním kině se pak promítalo i na Silvestra. Tuto tradici jsme se pokoušeli před lety oživit, ale nechytila se?“ krčí rameny.

Obdobně dopadly české hity jako S tebou mě baví svět. „Kkdyž je lidé vidí desetkrát v televizi, do kina už nepřijdou. S tím asi ale bojují všude. I přesto má naše letní kino na dnešní dobu slušnou návštěvnost a jsem rád, že si do něj lidé cestu najdou. Včetně mladých. Za sezonu ho navštíví asi do tří tisíc lidí,“ vyčísluje Müller.

Letní kino v Lysicích funguje od roku 1973. | Video: Deník/Jan Charvát

Dřív musel být podle svých slov více ve střehu. Klasické filmy byly na několik kotoučích, které se musely při promítání měnit. Občas se páska zadrhla nebo i přetrhla a na řadu přišly adrenalinové chvíle. Stejně jako když o rozžhavené uhlíky vzplála.

„Promítání je pro mě koníček. A zároveň relax, kdy si odpočinu od práce projektanta. Chci zachovat dědův odkaz, který stál u vybudování letního kina v Lysicích prakticky z nuly. Určitě by ho mrzelo, kdyby padlo. A jestli mám už nějakého následovníka? Synové jsou ještě mladí. Už ale pomáhají v pokladně a u vstupu,“ usmívá se na závěr povídání Miloslav Müller.