Kniha byla v sobotu v kině v Olešnici slavnostně pokřtěna a Zdeněk Škarvada ji všem zájemcům podepsal.
První letadlo spatřil Zdeněk Škarvada ve svých pěti letech. Už jako kluk snil o letadlech a lodích. „Lodě byly daleko. Snažil jsem se tedy získat co nejvíc vědomostí o letadlech,“ vzpomíná Škarvada. Později dostal povolání do leteckého báňského učiliště, kde vstoupil do vojenské výchovy. Sen o vzdušném moři už nemusel jen snít. Učil se létat i bojovat. Za druhé světové války létal u 310. československé stíhací perutě RAF.


Ve vzduchu i na zemi na něj ze všech stran číhala smrt. „Jednou jsem byl nucen opustit letadlo. Seskočil jsem padákem a dopadl do moře. Zdálo se, že život tím končí. V dohledu nebyl kousek pevniny, nebyla loď, nebylo nic. Snažil sem se pořád dělat to, co jsem se učil ve škole. Záchrana života za každou cenu,“ vypráví Škarvada. Záchranný člun jej však zradil, nenafoukl se. Zápasil se živly, podchladil se a upadl do bezvědomí. Potom se dostal do rukou nepřítele. Probudil se o několik hodin na německé lodi. Prošel řadou zajateckých lágrů, avšak přežil.

Po válce však do jeho života zasáhl nový režim. Sotva stačil převzít leteckou školu, byl degradován na vojína pěchoty. Jako zázrakem ho minulo vězení, které postihlo mnoho jeho spolubojovníků. Dostal však lopatu a důlní lampu a musel jít pracovat do dolu, kde zůstal až do odchodu do důchodu. Po osmnáctileté přestávce potom mohl usednout opět do letadla.