Nyní se v jeho odkazu snaží pokračovat rybářský nadšenec z Blanska Jan Novotný. „S plandavkami od pana Vaňka jsem začal chytat někdy v devadesátých letech. Na určitých typech vod byly naprosto bezkonkurenční. Kromě dravců jsem na menší modely nachytal i nedravé ryby. Plotice, perlíny nebo ostroretky. Na podzim byly velmi účinné na jinak opatrné boleny,“ říká Novotný.

S výrobcem byl v pozdějších letech v kontaktu častěji, protože začal podnikat s rybářským vybavením a třpytky od něj kupoval. Živnost sice postupem času ukončil, ale na Vaňkovy plandavky chytal dál. „Jak pan Vaněk stárnul, už výrobu postupně omezoval. Třpytky stále dělá na koleně, ale už jen ve velmi omezeném množství. Napadlo mě, že bych zkusil plandavky vyrábět po něm a jeho odkaz udržel. Neměl ho komu předat. Mluvili jsme o tom spolu několik let. Nechtěl jsem mu v žádném případě brát jeho dílo, jen mi přišlo líto, že by v něm nikdo nepokračoval,“ nastiňuje své plány rybář.

Letos v létě po konzultacích s výrobcem začal zkusmo dělat první kusy unikátních plandavek. Označení nástrah Vanpla zachová. „Pan Vaněk mi ukázal postup a dal spoustu cenných rad. Je to neuvěřitelná piplačka. Každou třpytku má člověk v rukách obrazně milionkrát, ale moc mě to baví. Zároveň jsem ale musel nějaké výrobní operace posunout do jednadvacátého století. Koupil brusku, vrtačku, nůžky na plech a další vybavení,“ dodává nadšenec.

Rybářský nadšenec Jan Novotný z Blanska se pustil do výroby třpytek. Chce pokračovat v tradici plandavek Theodora Vaňka. | Video: Se souhlasem Jana Novotného

Třpytky začal vyrábět ve velikostech od dvou a půl do pěti centimetrů. Když je před léty děla mistr Theodor Vaněk, říkal, že na výrobu jedné plandavky je potřeba šestnáct operací. Žádná strojová výroba, ale poctivá ruční práce. Co kus to neopakovatelný originál. „Právě to je obrovská výhoda těchto nástrah. Třpytky Vanpla se nevyráběly sériově, každá se pak ve vodě chovala trošku jinak a rybám se tak tyto nástrahy neokoukaly,“ vysvětluje Novotný.

Na Havaji i Zélandu

Do tajů mravenčí práce při výrobě třpytek stále podle svých slov proniká a ještě hodně dlouho bude. V dílně, kterou má v pronajaté garáži, i při testování u vody. Oproti minulosti chce rybářům nabídnout i různá barevná provedení. Povrchová úprava je však úplná alchymie a běh na dlouhou trať. „Třpytky chci mezi rybáře pustit, až budou dokonalé. Stále se učím a ladím postupy. Zatím mám vyrobeno asi tři sta kusů. Velký potenciál vidím v barevných variacích. Na řekách totiž začíná stále častěji převažovat na pstruhy potočními nepůvodní pstruh duhový, který dobře reaguje právě na pestré barvy,“ zakončuje povídání Novotný.

A co na svého pokračovatele říká Theodor Vaněk? „Jsem rád, že odkaz ručně vyráběných plandavek Vanpla nezanikne a mám nástupce. Byla to dřina, dřina a zase dřina. Třpytky jsem vyráběl srdcem, ne pro peníze. Měl jsem obrovskou radost, že byly účinné a rozdávaly rybářům radost. Já na ně slavil úspěchy i ve světě. V Americe, Kanadě, na Havaji nebo na Novém Zélandu. Tam je to pro lovce pstruhů úplný ráj, chytal jsem ryby kolem sedmdesáti centimetrů,“ vzpomíná rybář, který za rok oslaví osmdesátiny.

Na vlastnoručně vyrobené třpytky se mu podařilo chytit i několik sumců přes metr délky. Nejraději ale na plandavky chytal pstruhy. K vodě se však nyní kvůli pokročilému věku dostává jen zřídka a na úspěšné lovy tak už spíš jen s nostalgií vzpomíná. Celý život je spjatý s líšeňskou Říčkou, kterou si zamiloval už jako kluk. Dětství tam strávil na chatě a na oblíbená místa se vracel i v dospělosti. „Tam bylo nádherně, velkých pstruhů nepočítaně a klid. To už je však dávno pryč. V údolí Říčky jsou teď rybníky a stalo se z něj velmi frekventované turistické místo, kterým projdou v sezoně tisíce lidí. Pstruhařina je hodně o chození, prodírání se kopřivami a pohybu. To už pro mě moc není. Také už hůř vidím,“ uzavírá povídání Vaněk.