Expedice do Pobaltí, o které pravidelně Deník Rovnost informoval, se podle něj obešla bez závažných problémů. Výprava jen zapadla do sněhem zavátého příkopu, ztratila a znovu našla paměťovou kartu nebo jí na dálnici došel v autě benzín. Se vším si však trio dobrodruhů hravě poradilo a dorazilo až na estonský ostrov Hiiumaa v Baltském moři.
Tam je s autem dopravil trajekt. „Pro mě to byla první výprava škodovkou s partou Stovkou tam a zpět. Chtěl jsem si oživit vzpomínky, jak se dříve s těmito auty, které jsme měli doma, cestovalo. Jízda nebyla úplně komfortní, ale o to přece vůbec nešlo. Ujet takovou vzdálenost historickým a čistě českým autem, byl skvělý zážitek a velké dobrodružství. Zvládnout to v moderním nadupaném autě by byla nuda. Za mě je v tom i kus patriotismu,“ poznamenal další z členů expedice Miroslav Kakáč, který spolu s Černým zvládli po cestě i mrazivou koupel v Baltském moři.
V řízení se parťáci pravidelně střídali a celkem najeli 4 427 kilometrů. Z toho nezanedbatelnou část na sněhu. „Kdo se chce naučit jezdit na sněhu, ta ať vyrazí právě do Estonska,“ pousmál se Kakáč.
Při putování mrazivou krajinou přespávali ve volně přístupných dřevěných chatkách. Ty ač stály v řídce osídlených oblastech, byly vždy udržované a přístup k nim upravený. „To byl pro mě asi nejsilnější zážitek z celé cesty. Čisté, volně přístupné chatky, s naštípaným dřevem a prohrnutými cestami ke kadibudkám a k parkovišti. I v naprostých pustinách. To samé třeba na rozhledně, kde byly odmetené od sněhu všechny schody. To se u nás jen ta nevidí. Mentalita a přístup Estonců k cizincům jsou prostě jiné,“ řekl třetí účastník spanilé jízdy Stanislav Vítek.
Za posledních několik let Jan Černý společně s přáteli z komunity Stovkou tam a zpět najel se svým veteránem po Evropě několik desítek tisíc kilometrů. Byli v Nizozemsku, Finsku, ve Francii, projeli Norsko, Anglii a Skotsko. A také Balkán.
„Pořád říkám, že škodovky jsou na cestování nejlepší auta. Jenom musejí mít motor vzadu. S tím, že se něco po cestě může pokazit, se počítá. S sebou si vezeme náhradní poloosu a těsnění pod hlavu motoru. Zatím jsme vždy dojeli v pořádku. A kam se chystáme dál? Už s něco rýsuje ještě na letošní léto, uvidíme, jak to dopadne. Auto to dá v pohodě. Jen přezujeme zimní pneumatiky na letní, opravíme tachometr a jedem!“ dodal Černý.
Výpravy nadšenců může kdokoliv podpořit na bankovním účtu zmíněné komunity 2900475350/2010. Jména dárců jsou pak tradičně napsaná na kapotě historického vozu, se kterým brázdí Evropu.
