Letošní produkci medu ovlivnilo kolísající počasí. „Nástup jara byl rychlý, bylo hodně teplo, ale chyběla jedna generace včel a ty to nestihly z květů posbírat. Pak začalo pršet, takže se vytvořil nektar, ale včely to zase neposbíraly, protože ve vytrvalých deštích nevylétly. Z prvních rostlin, tedy z řepky a akátu, nebylo skoro nic. Snad to zachrání lípa, která teprve pokvete," doufá adamovský včelař Rudolf Rybář.

Podobně jsou na tom Zigalovi z Vilémovic, kteří působí ve sdružení Včela pro Moravský kras. V jejich krámku lze najít různé druhy medů. Pokud je tedy dobrá sezóna. „Zatím nemáme letošní med vůbec žádný. Zaznamenala jsem si, že zatím byly čtyři slunečné dny, kdy včely vylétly. To jim ale sotva stačí pro vlastní uživení a stočit jim ten med nemůžeme. Když se počasí nezlepší, ještě budeme muset přikrmovat," podotkla Eva Zigalová z Vilémovic.

Stejný dojem má i Miloslav Šešulka z včelařské stanice v Jabloňanech, který včelaří také na jihu Moravy v Hustopečích. Díky tomu může i srovnat, že Blanensko je na tom s medem ještě o poznání hůř kvůli zeměpisné poloze. „Jelikož je Blanensko asi o dvě stě metrů nad mořem výše než jih Brněnska, je to poznat i na rozdílu teplot, což je zhruba tak pět stupňů. Proto tam také neroste tolik rozmanitých rostlin, třeba slunečnice nebo akát, ze kterých je velmi dobrý med. Na druhou stranu zrovna akátového medu bylo loni více na Blanensku. Tam stromy naštěstí vykvetly až po květnových mrazech," popsal Šešulka.

Sto padesát za kilo?

Podle Rudolfa Rybáře se málo medu odrazí na cenách. „Loni chtěli ve výkupu okolo padesáti korun za kilo a prodejní cena pak byla zhruba sto dvacet korun, letos je to sedmdesát korun za kilo, tedy sto padesát korun na pultech. Pro většinu včelařů proto nemá cenu dávat med do výkupu a raději to prodají sami. Vydělají mnohem víc," vysvětlil předseda adamovských včelařů s tím, že zájem o med neustále roste.

Třeba Jarmila Slavíčková, která si kupuje med od včelařů z Blanenska, doufá, že kvůli letošní slabší sezóně nebude muset do supermarketu. „Každý rok se mi zatím poštěstilo med sehnat od nějakého souseda nebo přes známé, většinou jsme za něj platili kolem osmdesáti až sto korun za kilo, ale dala bych klidně i o něco víc," řekla Slavíčková.

Teď má doma zbytek loňských zásob, ale ty pomalu ubývají. „Používáme med téměř pořád, hodně s ním sladíme čaj, dáváme ho i na maso při pečení nebo grilování. V obchodě bych si ho nekoupila, udělala jsem to jednou a s medem to nemělo nic společného," dodala Slavíčková.

Miloslav Šešulka doplnil, že medy zakoupené v supermarketu často včelu ani neviděly. „Jakmile člověk na etiketě přečte, že byl med vyrobený v zemích Evropské unie nebo v asijských státech, měl by se mít na pozoru. Většinou jsou z velké části nahrazené škrobem z kukuřice či brambor nebo doslazované cukrem, tedy jsou to umělé medy. Čínské medy zase obsahují antibiotika," upozornil.

Obecně bývá největší zájem o tmavý med lesní. Přitom nemá oproti medům květovým téměř žádnou hodnotu. Včely jej totiž vyrábí z výkalů specifického druhu mšice, která napadá jehličnany. Lidé jsou však na tento med zvyklí z dřívějších dob, kdy jiný med téměř neznali, ale kvůli neustálému zájmu lidí bývá i o něco dražší než další druhy.

Se vzrůstajícím zájmem o domácí med však už roste poptávka po květovém medu. Kromě velmi dobře známého akátového, který je vysoce ceněný, nebo řepkového lze sehnat i med slunečnicový či svazenkový. „Jeden rok se nám povedl i med z vrby, ten byl hodně specifický a hořký. Schovávali jsme si ho jako vzácnost," dodal Miloslav Šešulka.