Zatímco loni byla značka Kunštátská keramika i s výrobním areálem na prodej za dva milióny korun, letos je kupní cena o půl miliónu nižší. Součástí prodeje byla zpočátku i výstavní a prodejní galerie naproti výrobnímu areálu. Tu se ale podařilo prodat zvlášť za čtyři milióny. Dnes je z ní zdravotní středisko s ambulancemi soukromých lékařů.

Zda je na obzoru nějaký vážný zájemce, se v pátek Blanenskému deníku Rovnost od zastupující realitní kanceláře nepodařilo zjistit. Podle některých tamních obyvatel ale v poslední době nikdo zájem neprojevil. „Nic takového jsem nezaznamenal. Vím, že zpočátku byla snaha místních keramiků značku zachránit, ale nějak to vyšumělo do ztracena. Čím déle je výroba zavřená, tím méně to proslulé značce svědčí. Pan Sedlák jí ale dal takové jméno, že se nás dennodenně ptají návštěvníci zámku, jestli ji lze někde koupit, a jsou překvapení, jaký smutný osud teď výroba má," popsal kastelán kunštátského zámku Radim Štěpán.

Vdova po Luboši Sedlákovi se z osobních důvodů do médií vyjadřovat odmítla, dříve ale uvedla, že zájemci o značku samotnou už byli. Nelákal je však starý areál. Bez něj ovšem rodina odmítá značku prodat.

Vedení města Kunštát si stojí na tom, že by se obnovy značky a areálu měl ujmout nějaký soukromý podnikatel, řemeslné sdružení nebo cech. Koupě areálu by navíc vyžadovala další miliónové investice do rekonstrukce. „Město řeší jiné projekty, na které potřebuje peníze, takže bohužel záchrana keramiky není na místě. Podle mě celý tento obor nyní dostává na frak kvůli přebytkům asijského zboží a vůbec špatné době. Naštěstí se tradiční řemeslo daří ve městě udržet díky dalším stávajícím keramickým dílnám, které se snažíme podporovat," míní starosta Kunštátu Zdeněk Wetter.

Podle Libora Janči z občanského sdružení Řemesla Kunštát je však nemožné, aby nezisková organizace mohla keramiku provozovat bez větší podpory města i dalších institucí. „Areál Kunštátské keramiky má určitě svoji velkou hodnotu. Jedna věc je zastaralé vybavení, ale na druhou stranu jsou tam velmi cenné předměty mapující hrnčířské řemeslo. A ty by se rozhodně měly zachovat pro budoucí generace jako připomínka," zdůraznil Janča.

Podle něj by se areál keramiky dal využít jako muzeum keramiky, která má nejen v Kunštátě, ale i širokém okolí významnou tradici. Podobná instituce v regionu zatím chybí. Sdružení navíc hledá i depozitář pro již nasbírané předměty a dokumenty.

I když jsou v Kunštátě ještě i další výrobny keramiky, značka Kunštátská keramika patří k těm nejproslulejším a nejznámějším. Její výroba fungovala nepřetržitě od osmdesátých let devatenáctého století až do roku 2010. „Na první pohled se liší svým zpracováním od jiných, ať už formou, nebo glazurou. Má takový archaický až tradicionalistický tvar, který jí vtiskl před padesáti lety sochař Jiří Kemr a navázal na něj právě Luboš Sedlák. Je to keramika denní potřeby, spíše užitková než umělecká," vysvětlil kastelán a zároveň historik Radim Štěpán.