Od začátku třídenního veřejného procesu, který se konal v olešnické sokolovně, v pondělí uplyne přesně sedmdesát let. Rozvrátil život rodinám nespravedlivě odsouzených mužů z vesnic z Olešnicka a mnoha dalším lidem, kteří byli rehabilitování až v devadesátých letech. „Bylo nás devět v rodině. Měli jsme starou ubohou chalupu, kam se nás sedm dětí muselo vejít. A oni nazvali tatínka vesnickým boháčem a nepřítelem společnosti, tatínka, dobrosrdečného člověka, který se snažil vyjít s každým. Dokonce dobrovolně se svým povozem rozvážel uhlí, které si lidé kupovali u MNV, kde dělal předsedu,“ zavzpomínala dcera jedno z odsouzených Vlasta Máhrová.

V hlavním procesu v Olešnici před soudci stanulo v dubnu roku 1953 deset lidí, dalších osm pak v navazujícím přelíčení v srpnu v Brně. Obvinění pocházeli převážně z okolních vesnic. Ze Křtěnova a Kunic. Zatčeni byli na základě výpovědi Josefa Matouše. Jednalo se o recidivistu, podle všeho spolupracovníka StB a provokatéra, známého jako „západní agent Karel“. Právě on svojí činností tento proces komunistům umožnil. Dostal trest smrti.

Oblast Olešnicka byla na počátku padesátých let známá svým odporem k probíhající kolektivizaci zemědělství. Hlavním cílem procesu bylo ukázat, že jí brání takzvaní kulaci. „Vyšetřováním tohoto případu bylo znovu potvrzeno, že proti socializaci vesnice kladou odpor vesničtí boháči, kteří již nemohou vykořisťovat a žít z práce druhých, a proto jako nepřátelé lidu a všech pracujících usilují o obnovení kapitalismu, aby mohli nadále vykořisťovat,“ stálo v archivním spisu tehdejších bezpečnostních složek.

Podle studenta Lukáše Kalase z Olešnice jsou i po desítkách let vzpomínky na zmanipulovaný komunistický proces mezi místními velmi živé. Napsal o něm bakalářskou práci. „Shánění informací v regionu nebylo jednoduché. Dost lidí nebylo sdílných. Stále tu žijí jak potomci nespravedlivě odsouzených, tak lidé, kteří svědčili proti nim a udávali. I po letech je to stále velmi silné a zároveň citlivé téma,“ řekl muž, který studuje na Masarykově univerzitě v Brně a rád by v budoucnu učil historii. Jeho pradědeček byl jedním z odsouzených.

Kalas pátral také v archivech bývalých bezpečnostních složek. „Když si člověk četl, co dělali při výsleších později odsouzeným lidem, nebylo mi z toho zrovna dobře. Jak režim systematicky manipuloval s životy obyčejných lidí a ničil je. Myslím si, že tyto události je potřeba stále připomínat, historie má totiž tendenci se opakovat,“ poznamenal.

Oběti procesu připomíná na stěně olešnického kulturního domu pamětní deska. Místní si výročí připomenuli v pátek v tamním kulturním domě výstavou s názvem Rozkulačeno. O den později promítli v kině film Odsuzují se k trestu smrti, který se věnoval rekonstrukci politického procesu. V neděli pak sloužili mši svatou za oběti a strůjce zmíněné vykonstruované akce. Odpoledne byla na programu beseda s historičkou Marií Cholínskou. „Výstavu nám zapůjčil Ústav pro studium totalitních režimů. I s promítáním filmu ji chceme nabídnout školám v okolí,“ řekl Deníku olešnický starosta David Tomášek.

František Šafařík, odsouzený na 17 let
„V noci jsem byl po půl hodině buzen. Měl jsem neustále hlad a při výsleších mně vyhrožovali, že jestliže se nepřiznám, budu popraven. Když jsem se sedmý den po výslechu znovu nepřiznal, tak mě vyšetřovatelé začali bít. Přitom mně ještě tloukli hlavou o skříň a zeď, až jsem upadl do bezvědomí. Potom mě vsadili do korekce. Byl jsem úplně hotový, zlomený. Podepsal jsem a nevěděl co, protože další mučení jsem nemohl vydržet."

Olešnický proces, 17. – 19. 4. 1953
Josef Matouš - trest smrti, Josef Krejčí, Kunice - trest smrti, Josef Janča, Křtěnov - doživotí, František Chudoba, Prosetín - 20 let, Alois Šafařík, Křtěnov - 19 let, František Šafařík, Křtěnov - 17 let, Ladislav Toul, Ústup - 17 let, František Huk, Crhov - 10 let, František Kalas, Ústup - 10 let, Pavel Toman, Ústup - 5 let.

V srpnu (25. a 26.) se v Brně konal druhý proces s dalšími osmi oběťmi Matoušova působení na Olešnicku (František Fučík, Vilém Kozel a jeho synové Vilém, Augustin a Josef, dále Josef Krahulec, František Vojta a Josef Jonáš – všichni pocházeli ze Křtěnova). K nejvyššímu trestu ve výši osmi let vězení byl odsouzen Vilém Kozel st., jenž byl patrně jediný, který Josefa Matouše osobně znal z doby jeho působení v partyzánské skupině. Krátce po druhém procesu, 29. srpna 1953, byly v Praze na Pankráci vykonány absolutní tresty vynesené v prvním procesu.
Zdroj: www.pametnimista.usd.cas.cz