Za ojí dvoukoláku stojí křtinský farář Jan Peňáz. Na vozíku před ním leží největší řehtačka. Přesně ve dvanáct hodin ji jeden z klučinů roztočí a za lomozu ostatních hrkaček se průvod vydává od chrámu směrem do křtinských uliček. Začíná tradiční velikonoční hrkání. To ve Křtinách odstartovalo již ve čtvrtek v šest večer. Zúčastnilo se ho pětadvacet dětí a několik dospělých. Dřevěný rachot zazní i v sobotu.

Podle faráře Peňáze se tato tradice ve Křtinách obnovila před třemi lety téměř po dvacetileté pauze. „Velikonočním hrkáním se připomíná ukřižování Ježíše Krista. V té době nezvoní zvony a místo nich se hrká. Na Zelený čtvrtek, Velký pátek a na Bílou sobotu. Říká se, že zvony uletěly do Říma. Hrká se vždy v šest ráno, v poledne a v šest hodin večer,“ upřesnil Peňáz s tím, že hrkačky sice dělají velký rámus, ale zvon je slyšet po celé obci. Proto podle obyčeje musejí hrkači obejít všechny domy ve vesnici.

Do průvodu se v pátek v poledne zapojil i desetiletý Jan Učeň, který před sebou tlačil takzvanou samochodnou hrkačku. „Ve čtvrtek jsem hrkat byl. Dnes ráno ne, ale večer půjdu. I v sobotu. Je to legrace, když nás jde víc. Hrkačky dělají opravdu velký rámus. Nejvíc ta s klikou. Samozřejmě si nenechám ujít ani pondělní pomlázku. To si přivstanu,“ řekl s úsměvem křtinský školák.

Farář Peňáz poznamenal že tradice velikonočního hrkání pomalu mizí. „Měli bychom si však toto dědictví tradic vážit a snažit se ho uchovat,“ řekl Peňáz a zaveršoval: „Poděkujme Kristu Pánu za každičkou jeho ránu.“ Zároveň dodal, že k řadě zvyků se vážou i různé pověry. „Dříve se spousta lidí domnívala, že když zjara udělají velký rámu na polích, budou pak mít celý rok pokoj od hlodavců. Proto se kdysi hrkalo a řehtalo o sto šest,“ uzavřel Peňáz s tím, že v okolí dodržují velikonoční hrkání v Jedovnicích, Bukovině a v Senetářově.