„Soubor jsme založili před pěti lety. Tehdy jsem začala ve křetínské základní škole vést dramatický kroužek a v návaznosti na něj jsem poté založila klasické ochotnické divadlo s dospělými herci. Splnila jsem si tak svůj sen. Základem souboru byli moji kamarádi a mladí, kteří právě vyšli základní školu. Na ty se pak postupně začali nabalovat další lidé, které oslovila možnost zahrát si divadlo,“ vzpomíná vedoucí souboru a učitelka v tamní mateřské škole Pavla Novotná. Průměrný věk členů souboru se postupně začal zvyšovat a tímto „stárnutím“ soubor zrál jako víno. Dnes je nejmladšímu členovi dvacet let a nejstaršímu sedmašedesát.
Erben i antické báje
Ochotníci v Křetíně hráli už v minulém století. Před druhou světovou válkou tam dokonce soutěžilo o přízeň diváků hned několik skupin. Po válce ale jejich aktivita kvůli komunistickému režimu postupně utichala a nakonec se divadelní amatéři odmlčeli úplně.
OKO navázalo na tradici v roce 2005 hrou Františka Ringo Čecha Dívčí válka. „Hru jsme si pečlivě nastudovali z DVD, abychom věděli, jak má vypadat a v podstatě jsme tehdy kopírovali,“ přiznává Novotná a říká, že hra se sice líbila, ale ona chtěla zkusit něco nového a hlavně vlastního. Kde našla inspiraci ke své první autorské hře Vodník aneb odpusťte nám, pane Erben, se dá uhádnout snadno. Hra slavila v obci velký úspěch a její volné pokračování na sebe nenechalo dlouho čekat. Už o rok později tak Křetínští viděli dílo s názvem Vodník, jak to bylo dál. Tím ale výčet parodií nekončí. „O rok později jsme změnili téma a ve hře Olymp v ohrožení jsme parodovali antické báje. Posledním počinem křetínských ochotníků je hra Hvězdné nebe nade mnou, která se odehrává ve vesnickém prostředí, a bude mít letos ještě jednu reprízu.
Spolupráce s diváky
„Už od začátku se soustředíme na veselohry, ve kterých se tančí a zpívá. Dá se říct, že i v tomhle směru se vyvíjíme. K některým známým melodiím jsme totiž začali skládat vlastní texty a v naší poslední hře se dokonce objevují dvě písně, ke kterým jsme složili i hudbu,“ říká hrdě hlavní autorka. Hru někdy napíše za měsíc, ale jindy jí práce trvá i půl roku. Spolupráci s herci si nemůže vynachválit. Role jim prý dnes už píše na tělo, protože ví, co komu jde a co komu víc sedí. Když je pak první tvůrčí proces dovršen, následují technické schůzky a čtené zkoušky. „Zkoušíme dvakrát týdně zhruba od září. Když všechno dobře vyjde, před Vánocemi máme premiéru a na jaře pak reprízu. Nežijeme ale jen divadlem. Každý rok pořádáme také karneval pro děti a hrajeme ve škole i ve školce,“ vysvětluje Novotná.
Sympatická snaha o vlastní náměty a texty se projevuje i v průběhu představení. „Herci se ve svých rolích obrací na místní a divákům se to líbí. Nebojíme se spolupráce a kontaktu s publikem. Je to takové naše unikum,“ říká Novotná a její metody slaví úspěch. Křetínští se na svoje ochotníky chodí dívat pravidelně a rádi a do sálu místní sokolovny vždy přichází napjatí a zvědaví, koho si dnes zase herci vyberou.
ONDŘEJ BACÍK
