Navíc je to osoba známá i svými dalšími aktivitami. Vedle své kovářské dílny vlastní i palírnu. Také ho můžete potkat na srazu Harleyářů.
„Pocházím ze staré kovářské rodiny, děda i praděda byli vesničtí kováři. Často jsem pobýval v dílně mého dědy v Rašově, proto když jsem šel na obor uměleckého kováře, měl jsem už jistý fortel,“ vzpomíná na svoje začátky František Brodecký. „Moje maminka sice chtěla, abych byl kuchařem, jenomže já od malička nejím maso. Myslím, že to, co člověk jí, z toho bere i energii, pokud konzumuje špatná nebo těžká jídla, síla se mu spíš ztrácí,“ říká kovář.
Brodecký se věnuje především uměleckému kovářství, ale řemeslo považuje za základ. Spolu s ostatními kováři dokonce založili cech, pomocí něj chtějí zaručovat kvalitu práce. „Umělecké kovářství je módní záležitost. Školy často nemají s tímto oborem zkušenost a vychovávají žáky, kteří neovládají pořádně řemeslo. Založili jsme cech kovářů, který vydává certifikát kvality. Ale narozdíl od Rakouska to u nás nemá velkou váhu, není tady vůle úřadů,“ posteskl si Brodecký, jenž kvality své práce nemusí nikomu dokazovat, je to vidět na každém kroku.


„Restauroval jsem litinové zábradlí na zámek do Rájce nad Svitavou nebo bránu do kunštátského zámku, ta se musela celá rozebrat. Právě mám rozdělanou sochu Jana Nepomuckého do Černé Hory a kříž do Sloupu. Rozebral jsem také litinové oplocení hřbitova Salmů ze Sloupu,“ rekapituluje Brodecký své poslední realizace. Přestože nemá vlastní internetovou prezentaci, prosadil se i dál od domova. „ Na Ostravsku jsem restauroval fontánu v Příboru a v Mohelnici nebo kříž v Horní Suché, což je až u hranic s Polskem,“ dodává. Brodeckého rukopis je možné najít i v interiéru pivovarské hospody v Černé Hoře. „Dělal jsem tam veškeré železné věci, nábytkové kování i osvětlovadla na řetězech, všechno ve stylu šestnáctého století. Na základě této zakázky vedení pivovaru rozhodlo, že všechny hospody a prodejny pivovaru budou v tomhle duchu,“ prozrazuje kovář plány do budoucna.
Kovárna Brodecký zabírá prostory opraveného historického domu, který dříve sloužil jako zámecký lihovar. Ten je tam vlastně dodnes, protože kovář Brodecký provozuje v domě dobře známou pálenici.


Do Lysic doputoval jako dvouletý. „Narodil jsem se v Rašově. V roce 1955 si otec pronajal kovárnu v Lysicích, naproti mé dnešní dílny. Od té doby jsem tady,“ prozrazuje Brodecký. Přestože na nedostatek práce si stěžovat nemůže, má čas i na svoje koníčky. Mezi ně patří i motocykl Harley Davidson. „Byli jsme na něm s manželkou i v Alpách. Jezdím i na motorkářské srazy, kde jsem poznal spousty nových lidí,“ neskrývá nadšení muž, jehož kovářský vzhled dobře pasuje i do komunity drsných motorkářů. Zájem o historii se Brodeckému prolnul i do automobilů. „Kromě soch a mříží, restauruji také pro potěšení stará auta, nejstarší je z roku 1964,“ směje se.