Část několikatunového nástroje je už sestavená. Ladění a intonace více než dvanáct set varhanních píšťal je nyní v plném proudu. „Je to velmi náročný proces, trvá zhruba dva měsíce. Každá z píšťal se musí vzít do ruky opakovaně. Když něco nesedí, tak klidně i padesátkrát. Řeší se spousta aspektů. Hlasitost, barevnost a ostrost tónů, usazení píšťal. Velkou roli hrají také prostory, kde je nástroj umístěný. Ve křtinském chrámu se zvuk nese dobře, ale je tu trošku problém se značným dozvukem. S tím budou muset varhaníci počítat a nehrát zrychleně. Samotná barevnost tónu, je tu důležitější než síla,“ prozrazuje Deníku mistr varhanář Martin Bednařík, který historický nástroj na křtinském kůru sestavuje.
Všude okolo voní dřevo a zrestaurované části varhan svítí jako nové. V rohu se tyčí vysoké kožené měchy vsazené do dřevného rámu. Při práci použili restaurátoři různé druhy dřeva. Buk, dub, lípu smrk, borovici, jeřáb břek nebo exotický makassar. Z dalších materiálů pak kov nebo kůži. U poškozeného nástroje museli vyrobit vzdušnice, trakturu, hrací stůl a zrestaurovat jeho skříně. Historický nástroj má přes dvanáct set píšťal. V použitelném stavu se dochovala jen menší část a bylo je potřeba doplnit. Práci na rekonstrukci nástroje odborníci odhadli přibližně na dvacet tisíc hodin. „Velmi náročný byl samotný transport původního nástroje do naší dílny. To samé se pak dá říct o jeho usazení a kompletaci přímo v kostele. Dostat ho, byť po částech dvacet metrů vysoko není jen tak,“ dodává za tým restaurátorů Ladislav Rozsypal z dílny A.Q. - Attentus Qualitatis.
Při obnově se odborníci u nástroje vrátili po více než sto letech k původnímu mechanickému systému. Ulehčí tím i varhaníkům. „Já si ještě na zdejší varhany zahrál, asi dvakrát i na svatbě, když tu byla pneumatická traktura. Ta ale byla ve strašném stavu a poruchová. Hrát naostro Ave Maria bylo dost napínavé. Varhany už byly prostě v žalostném stavu. Něco jako když u auta propadne technická a člověk s ním ještě dlouho dobu jezdí, než se úplně rozpadne,“ dělí se o zkušenosti z hraní ve křtinském kostele varhaník z nedalekého Sloupu Martin Luska.
play_fill
Vzhledem k žalostnému stavu starých varhan ho naopak překvapuje, že se na nástroji zachovala původní barevná výzdoba. To potvrzuje za restaurátory i Ladislav Rozsypal. „Zachovala se téměř po celé ploše. Provedli jsme jen několik lokálních retuší,“ popisuje jednu část prací Rozsypal.
Prostory chrámu mají varhany rozeznít letos, kdy lidé připomenou tři sta let od úmrtí barokního architekta Jana Blažeje Santini-Aichela, který chrám ve Křtinách navrhl. Za varhany na kůru usedne profesionální klavírista a pedagog z JAMU Bohumír Stehlík, který se před časem přestěhoval z Prahy do sousední Březiny. Studoval ve Švédsku a v zahraničí také stále koncertuje. „Sestavování restaurovaných varhan chodím do kostela pravidelně sledovat. Jsem moc rád, že fungují konzultace s mistrem varhanářem. Už se moc těším, až usednu na kůru a budu hrát. Už úplně slyším, jak tu zní sklady od Johana Sebastiana Bacha. Bude to sice chvíli trvat, než se s historickým nástrojem sžiju. Trvá to déle jak u klavíru, ale s tím počítám,“ usmívá se hudebník.
play_fill
Křtinští získali před časem na nákladný projekt dotaci, která je i se započítaným podílem tamní farnosti šest a půl milionu korun. Dalšího nemalou částku uvolnil také Jihomoravský kraj. Celkem má volná historická rekonstrukce ze druhé poloviny osmnáctého století přijít na zhruba devět a půl milionu. „Srdcem kostela je svatostánek. A varhany? Ty jsou obrazně plícemi a společně se zpívajícími lidmi také hlasem chrámu. Poutní místo, jakým jsou Křtiny, si zaslouží klasické varhany a ty konečně budeme mít. Rekonstrukce a montáž se sice protáhla, ale na dobré věci se vyplatí se počkat,“ říká duchovní správce křtinské farnosti Metoděj Ján Lajčák.
O historickém nástroji ve farním kostele Jména Panny Marie ve Křtinách se příliš dobových informací nedochovalo. Je však jisté, že prvními varhanáři, kteří po zbudování nového kostela ve Křtinách postavili varhanní stroj, byli kraličtí varhanáři.
