Povídají si a zdraví staré známé. U lávky se hlouček malých dětí připravuje na soutěž. Zkouší lávku přeběhnout ještě před startem soutěžního klání.

Jako první je na řadě přeběhnutí lávky s kačerem. Je to disciplína pro děti do sedmi let. Spočívá v tom, že děti budou před sebou tlačit dřevěného kačera, který se nesmí dotknout vody. Rodiče děti oblékají do záchranných vest a začíná se soutěžit. „Pořádně toho kačera protáhni, byl dlouho ve skříni a potřebuje se proběhnout.“ povzbuzuje pořadatelka prvního dětského účastníka.

U každé disciplíny se vyhlašují první tři místa. Každý si ale přichází na své, pro všechny jsou nachystané odměny za účast a odvahu. Po kačerovi přichází na řadu dětská štafeta. Děti přebíhají lávku, předají štafetu tlesknutím a druhé dítě poběží zpět.

Po skončení jednotlivých disciplín dělají pořadatelé pauzy, ve kterých se mohou noví účastníci zaregistrovat. Na lavičkách u rybníka se všichni řádně posilňují gulášem nebo klobásou. Po dětské štafetě je konečně prostor pro dospělé. Jejich pravidla jsou jasně daná. Vypijí půllitr piva, přeběhnou lávku, na druhé straně předají štafetu a to stejné čeká jejich společníka. „Žádné brindání piva po bradě, pánové.“ volá rozhodčí.

Někteří v této kategorii svádí nelehký boj sami se sebou, protože soutěžní pivo není první, které právě okusí. „Můžu se vyškrábat zpátky na lávku po spadnutí a pokračovat v běhu?“ ptá se jeden soutěžící. Zjišťuje, že je to dovoleno. Někomu to jde pomaleji, jiným rychleji, všichni ze sebe ale dostávají maximum. Na vyhlášení výsledků se přítomní přesouvají ke stolku s cenami.

Do konce celé akce zbývají už jen dvě soutěže. „Tato lávka se opravdu vydařila i počasí vyšlo.“ komentuje jeden návštěvník. Po chvíli přichází na řadu vrchol závodů. Pořadatelé gratulují výhercům a zvou je dále na volnou zábavu u rybníka. „Jsem vždy ráda, až to skončí. Přípravy jsou vždycky náročné,“ říká se smíchem organizátorka akce Jana Opatřilová.

EVA BALŠÍNKOVÁ