Jaká tři slova si vybavíte, když se řekne Blanensko?

Tramp, příroda, domov. Již od mládí jsem na Blanensko jezdil trampovat. Letos je to 55 let, co jsme tady založili osadu Tomahawk. Je zde úžasná příroda, lesy, jeskyně, propast Macocha, zámky, kostely. Ale hlavně jsem si tento kraj vybral jako svůj domov. Od roku 1978 bydlím v malebné vesnici Žernovník. Koupil jsem tady v dražbě polorozpadlý statek, který jsem postupem času opravil ke svému obrazu. Jsem tady velmi šťastný.

Jaké je vaše nejoblíbenější místo v regionu?

Mám rád zdejší lesy. Je tam klid a zdravý vzduch. Rád chodím do přírody se svými jezevčíky Bublinou a Šiškou. Miluji houbaření, a věřte, že tady houby rostou. Pravidelně jezdím na zámek Letovice. Mám to tam moc rád. Majitel zámku pan Bob Vavříček mi tam instaloval stálou výstavu. Najdete tam plno fotografií a suvenýrů z mých cest.

Kdo je váš životní vzor?

Můj otec. Velmi pracovitý, upřímný, vstřícný a milý člověk. Byl na mne přísný a to bylo dobře.

Jaký jste byl student?

No to bylo horší, moc mě to nebavilo. Zajímal mne tramping, později veslování, hra na kytaru, zpěv, a škola šla nějak stranou. Dokonce mě vyloučili z průmyslovky. Ale já jsem se pak dostal do věku, kdy jsem si uvědomil, že vzdělání je důležité. Tu strojní průmyslovku jsem nakonec vystudoval a odmaturoval. Dokázal jsem tátovi, že nejsem k ničemu. Ale u této profese jsem nezůstal, mě to táhlo ke hře na kytaru a zpěvu. A tak táta to nakonec pochopil a nebránil mi jít svou cestou. Měl pro mě pochopení.

Kde jste potkal svého životního partnera?

Poprvé jsem byl ženatý velmi mladý a  nevyšlo to. Z manželství mám syna Roberta, který vystudoval práva, je ženatý a dal mi dva vnuky. Pravidelně se vídáme. Pak jsem byl nějakou dobu svobodný. V roce 1977 jsem dostal dvouměsíční hudební angažmá s orchestrem Leona Slezáka v hotelu Alexandria v Luhačovicích a tam jsem se seznámil se svojí současnou ženou Miladou. Vzali jsme se v roce 1984, takže letos jsme spolu již 35 let. Máme spolu dceru Terezu, je vdaná a dala se na uměleckou dráhu. Má svoji kapelu a koncertuje. Obě děti mi dělají radost.

Kde jinde než tady, byste chtěl žít?

Abych byl upřímný, tak jinde bych žít nechtěl. Procestoval jsem svět, 158 zemí a ostrovů. Jsou krásná místa, jako je Aljaška, Skandinávie, Španělsko. Zakotvil jsem tady a míním zde i dožít.

Máte nějaké motto, kterým se v životě řídíte?

Můj otec vždycky říkal: ,,Nikdy se nad nikým nepovyšuj, ale ani se nikdy před nikým neponižuj“. Tím se snažím řídit. Pro mne je život dar, a každý den může být poslední, proto ho žiji naplno. Chci žít tak, abych se každému mohl podívat zpříma do očí a nemusel se za svůj život stydět.

Proč čtete Blanenský deník?

Na to je jednoduchá odpověď. Vím, co se zde děje, jak v oblasti politiky, kultury, sportu, ale hlavně v běžném životě. Pokud nemám možnost si Blanenský deník koupit v tištěném vydání, tak si ho přečtu na internetu.