Je také autorem publikace o činnosti těchovských dobrovolných hasičů, kterou před časem sepsal ke stému výročí založení sboru. „Fotografování se věnuji od patnácti let. Baví mě historie a v posledních letech také filmování na kameru. Jsem rád, že po mě v Těchově něco zůstane. Jen mám trošku obavy, kdo to po mně převezme. Mladí fotí i točí, ale výstupy žádné nejsou,“ říká muž.

Když vás tak fotografování a psaní baví, proč jste si nenašel práci v novinách?

Otec nechtěl vstoupit do strany ani do zemědělského družstva, Takže jsem mohl na studium zapomenout a skončil na zemědělské škole nevalné úrovně. Až později jsem vystudoval střední školu ekonomického zaměření a pracoval v bance. Už tehdy jsem přispíval do bankovního časopisu, psal básničky a texty do okresních novin. Novinařina mě lákala, ale neuměl jsem v té tobě, jak se říkalo, správně politicky myslet. Jednu chvíli jsem už byl v okresních novinách, ale neklaplo to. Zase kvůli politice.

Kdo je Josef Vylášek
O něm: Dvaasedmdesátiletý muž se narodil v Pavlově na Břeclavsku. Pracoval v bance a později dvacet let u policie. Žije v blanenské části Těchov. Knižně vydal historii tamního sboru hasičů a tři díly obecní kroniky. Léta fotografuje, natáčí a zachycuje dění v obci.
Jak odpočívá: Rád chodí s manželkou na procházky přírodou, téměř vždy s fotoaparátem.
Jeho nejoblíbenější kniha: Historické knihy a literatura týkající se historie všeobecně, ale zejména o zpracování rodokmenů.
Jeho nejoblíbenější film: Zpěvohra Cesta zarúbaná od Fanoše Mikuleckého.

Na ekonomické škole jste se ale naučil psát na stroji, ne?

A to se mi náramně hodí dodnes, když píšu texty o dění v obci a když jsem dával dohromady obecní kroniky. Měl jsem rekord 444 čistých úhozů za minutu a na přeborech Státní banky československé jsem z celé republiky skončil druhý. Porazila mě jen sekretářka generálního ředitele.

Vraťme se do nedávné minulosti. Pro těchovské hasiče jste dal dohromady publikaci k výročí sta let od založení sboru…

Počátky dokumentace nebyly lehké. Dalo to moc přemýšlení, ale ve spolupráci zejména se starostou hasičů Pavlem Bezděkem starším jsme našli systém jak na to. Léta jsem fotografoval a natáčel práci našich hasičů, takže materiálů ze současnosti bylo dost. Horší to bylo s historickými snímky a daty. Ale podařilo se. Obešel jsem místní pamětníky. Knížka se povedla a hasiči mají pěknou památku.

Co říkáte na sbory dobrovolných hasičů? Někdo je považuje za zbytečné. Myslíte si to i vy?

Vůbec ne. Sbory jsou v řadě obcí hybnou silnou nejen kulturních akcí. Starají se o výchovu dětí a mládeže. Ve volném čase s nimi jezdí po závodech, učí je první pomoc. Navíc jsou potřební v terénu. Mají techniku, znalosti a často jsou v situacích, kdy jde o život, na místě jsou jako první a pomáhají.

Po knížce o těchovském sboru hasičů jste se pustil do přepracování obecní kroniky a vydal tři díly v knižní podobě. Každý díl vyšel v nákladu několika desítek kusů.

Poté, co jsem dodělal publikaci pro hasiče, mi zbyla spousta materiálů. Byla škoda je nevyužít. Padl nápad s knižním vydáním obecní kroniky. I z toho důvodu, že se obecní kroniky na několik desítek let ztratily a nevedly se. Podařilo se mi je u místních objevit. Informace jsem získával také z archivů, školní kroniky, ze vzpomínek pamětníků. A v neposlední řadě také ze svých zápisků a snímků, které jsem si prakticky celou dobu, co v Těchově žiji, archivoval. Myslel jsem si, že to bude hned hotové, ale první dva díly znamenaly bezmála dva roky práce. Teď už pracuji na čtvrtém dílu.

Narazil jste na něco zajímavého?

Obecně se má za to, že první písemná zmínka o Těchově jez roku 1379. I ty tři díly kroniky byly směrovány k 635 letům obce. Z materiálů uložených v archivu se mi ale podařilo zjistit, že první zmínky osídlení této oblasti byly ještě staršího data. Uváděly později zaniklé osady Neradice a Bezděčice. Mám také velkou radost, že mé poznatky pomohly blanenským filmařům při natáčení snímku o Těchově i Obůrce. Přestože město rozčlenilo Těchov na více samostatných částí, pořád jej beru za jednu obec.

Historie je po fotografování jedním z vašich koníčků, že?

Ano. Zpracovávám také rodokmen naší rodiny. Od první zmínky, která je z roku 1560, kdy předkové sloužili pánům z Kravař přímo v Kravařích a potom na Kyjovsku.

Za práci pro obec vás místní navrhli na Cenu města Blanska, kterou radnice uděluje lidem za dlouhodobý přínos městu. Ocenění ale nedostanete…

Osobně žádnou křivdu necítím. Zásadně ale nerozumím vedení města, proč vyzývá veřejnost k nominaci laureátů na Cenu města Blansko. A navíc stanovuje podmínky, jak bude o návrzích jednat a tyto schvalovat, když je odmítá a sklouzává k politikaření.