S tatínkem tehdy vyráběli krabicové draky a vymýšleli si různé varianty. „Souběžně s tím jsem se věnoval leteckému modelářství. Pak jsem ale odešel na vojnu, takže jsem s tím přestal. Potom však přišly děti, a tak jsem začal dělat draky pro ně. A protože už jsem byl starší, tak jsem víc experimentoval a vyráběl jsem draky i podle svých návrhů,“ vypráví pětašedesátiletý muž, který se drakům začal věnovat naplno v důchodu. Místo důchodového posedávání tak šije na šicím stroji a jezdí na drakiády.
Pryč jsou ale doby, kdy se draci pouštěly jen na podzim. „U nás je běžně zakořeněné, že pouštění draků je podzim a dým bramborové natě, kdežto v dnešní době se pořádají drakiády od února do prosince. Používají se nové materiály, díky kterým je drak velmi lehký, takže může létat i když není vítr. Ve vzduchu ho udrží jen termické proudění,“ popisuje Taneček, který si materiály na draky vozí z Rakouska, protože v Česku nejsou k dostání. „Využívám všech moderních technologií. Draky dělám z uhlíkových tyčí a umělohmotných tkanin, z nichž některé váží jen dvacet jedna gramů na metr čtvereční,“ popisuje drakař, který neobvyklému koníčku obětuje nejen mnoho času ale i peněz. „Je to drahý koníček. Já jsem schopný si draka postavit za tři tisíce, kdybych si ho ale koupil, tak stojí tak šest tisíc.“ Několika metrový drak vznikne pod šikovnýma rukama i během jednoho týdne. „Záleží na složitosti a velikosti. Vyberu si návrh z drachen magazínu, které mi přátelé vozí z Rakouska. Samozřejmě mám problémy s němčinou, protože jsem se učil rusky, takže si to musím přeložit. Pak udělám střih a šiji,“ vykládá muž, který se kvůli svému netradičnímu koníčku naučil šít i na stroji.
Jak zručný muž podotýká, z pouštění draků se dneska stal sport. Společně se svou manželkou pan Taneček jezdí tak pětkrát do roka na zahraniční drakiády, především do Rakouska. „Já ale nesoutěžím, jezdím se jen podívat. Soutěží se se čtyřlanovými a dvoulanovými draky, se kterými se nacvičují různé figury. V Rakousku se pořádají soutěže takzvaných rokaku darků, kde jde o to vydržet ve vzduchu co nejdéle. Soutěžící si draky navzájem shazují a nebo si uřezávají šňůry,“ prozrazuje zákoutí dračí soutěže Taneček. Pouštění draků má své pravidla. Draci mohou létat pouze do sto metrů. „Každé má svoje, draci sto metrů, balóny dvě stě metrů a ultralighty tři sta metrů. V zahraničí se vám klidně může stát, že přijde policie a platíte pokutu, když to máte delší jak sto metrů. Jednou jsme byli svědky nehody, kdy začal foukat silný vítr a desetiletého chlapce ta šňůra podřízla. Naštěstí mezi drakaři byl doktor a bylo to blízko Vídně, takže tam byla rychle helikoptéra.“
Svá díla zkušený drakař, který vlastní i největšího draka v České republice, představuje na drachen festech, kam vždy přiveze nového draka. Své motto - Každým rokem s novým drakem - tedy skutečně plní na sto procent.