Talent dívka podědila po své babičce. „U nás v rodině sem tam zpívá tatínek, nejvíce se hudbě ale věnuje babička. S ní zpívám ráda," vysvětluje Kateřina. Už od dětství navštěvovala Základní uměleckou školu v Blansku a divadlo Kolárka, kde se kromě hudby věnovala také tanci, herectví a dramaturgii. První představení sama napsala a režírovala před rokem. Hra s názvem Byla cesta ušlapaná se inspirovala lidovou tematikou. „Teď už bych spoustu věcí udělala jinak," hodnotí s odstupem.

Po blanenské obchodní akademii přešla dívka na brněnskou konzervatoř, kde čtvrtým rokem studuje sólový zpěv. „Do absolutoria mi zbývají dva roky a letos mě čeká maturita. Už podruhé," směje se dívka. Přijímačky na konzervatoř byly obtížné. Z padesáti přihlášených se dostalo šest lidí. „Nejprve jsme zpívali různé typy skladeb, pak následovala zkouška z intonace a tancování. Museli jsme ukázat, že se umíme hýbat do rytmu," popsala Reichová. Kromě praktických dovedností musela prokázat také znalosti z dějin hudby.

Stále něco nového

Přestože je studium často náročné, neměnila by. „Hudba mě baví. Stále se přede mnou otevírá jako komnaty a pořád se učím něco nového," popisuje studentka. Už několikrát o sobě pochybovala a školy chtěla nechat. Pokaždé ji však někdo povzbudil a ona znovu získala chuť pokračovat. „Některé dny si říkám, že zpívám hrozně a nemám na konzervatoři co dělat. Profesoři nás ale vždy podpoří," dodává.

Je sopranistka. „Zpívám ty nejvyšší hlasy," vysvětluje. Ráda vystupuje sama za doprovodu klavíru, nebrání se ale ani duetům. „Loni jsme se s kamarádkou Terezou Smejkalovou účastnily soutěže Stonavská Barborka. Získaly jsme druhé místo, z čehož jsme měly obrovskou radost," vypráví nadšeně dívka.

Nasbírané zkušenosti předává studentka dalším začínajícím talentům. Před třemi roky začala učit sólový zpěv na Základní umělecké škole v Boskovicích. „Žáci mi dodávají spoustu energie. Je mezi nimi několik opravdových talentů," má radost Kateřina. A dodává, že nejdůležitější u zpěvu jsou hlasová cvičení. „Hlas je totiž sval. Pořád se musí udržovat a posilovat," vysvětluje. Kromě zpěvu Kateřina také hraje na klavír a akordeon.

Dalším jejím koníčkem je focení. Je jednou z členek Fotokruhu při Kolárce. „Je to vlastně parta čtyř lidí, které baví fotit. Letos jsme byli společně na Korsice," popisuje všestranná dívka. Z takových výletů pak vznikají výstavy. Na zážitky z cestování vzpomíná jen v dobrém. „Skoro tři týdny jsme se toulali přírodou a fotili. Vylezla jsem na nejvyšší korsickou horu a jeden den jsme dokonce spali v přístřešku na popelnice," směje se.

Vlastní výstava

Doposud největším fotografickým úspěchem pro ni byla vlastní výstava s názvem Kousek z tebe. Vernisáž měla v květnu v brněnské kavárně Švanda. Inspiroval ji tehdy bývalý přítel. „Na fotkách jsem se snažila zachytit člověka bez předsudků tak, jak ho vidím já. Je to trochu akt, taková černobílá momentka lidského těla," popisuje. A její výstava putuje dál. V současnosti je k vidění v Praze a v listopadu se přesune do Českých Budějovic. „Nechtěla jsem schovávat fotky do sklepa, kde by se na ně jen prášilo. Tak jsem je poslala dál," říká dívka.

Do budoucna by Kateřina u hudby ráda zůstala. „Chtěla bych se dál rozvíjet. Občas odzpívat nějaký ten koncert a dál učit. Zajímala by mě například muzikoterapie," dodává.

KRISTÝNA HLOUŠKOVÁ