Klávesy ožívají pod prsty Martina Štěpánka. „Na klavír jsem hrál už dva roky před tím. Že ale budu hrát v kapele mě nikdy nenapadlo,“ tvrdí klučina s šátkem na hlavě.
Kytaristou skupiny je desetiletý Filip Souček. „Doma si skládám akordy,“ prozrazuje. Někteří Kaštánci začali pronikat do tajů muziky až se startem kapely. Třeba Dominik Pernica se poprvé chopil vozembouchu. „Pak se přidaly bicí. Ty mám doma v pokojíčku. Je tam hluk, ale údajně se dá ztlumit polštáři,“ tvrdí Dominik.
Baskytaru dostala do rukou Jana Pernicová. Osmatřicetiletá kapelnice s copánky říká: „Před víc jak rokem jsme byli společně na výletě a udělali tam pro rodiče vystoupení. Teď se každou sobotu scházíme u nás doma.“ Do prvního vystoupení se všichni hned nehrnuli. „Mě baví hrát na kytaru, ale předtím jsem se bál. Chodil jsem jen k učiteli a hrál jen na besídce. Bál jsem se taky zpívat. Na tom výletě na kolech jsem měl trému,“ vzpomíná Filip. Nakonec ale strach překonal a objevil se na zkoušce.
„Na zkouškách jsou děcka kámoši, pak je drezúruji a pak jsou zase kámoši,“ směje se kapelnice. Kaštánkům výrazně pomáhají hudebníci ze skupiny Velvet. „Máme svoje nástroje, jde ale o bedny, pult. Kluci nám půjčují aparaturu a dělají nám zvukaře,“ přibližuje Jana.
Sbohem galánečko, Dělání, Máma má rýmu či Osmý den. Takový mají Kaštánci repertoár. „Mám nejradši rock and roll,“ podotýká devítiletý zpěvák Tomáš Feik. Ten v kapele zpívá se starší sestrou Katkou. Rock and roll a bigbít u Kaštánků vedou. „Chtěli jsme hrát bigboš. Nakonec bychom chtěli trošičku nahlídnout do každého žánru,“ míní Jana.
Vzorem Kaštánků jsou Olympici. Ve skupině Rosomák Olympic Revival hrají tatínci Kaštánků. Dvacátého prosince jim budou mladí dělat předskokany na koncertě. Blanenské kino rozezní od sedmi hodin večer.
