Maška studoval nejprve na reálce a na technice v Brně, později na vídeňské univerzitě, kde studia ukončil roku 1877 státní profesorskou zkouškou z matematiky a deskriptivní geometrie pro české a německé střední školy. Po završení svých studií nastoupil v roce 1874 jako suplující profesor na německé zemské vyšší reálce v Jihlavě, kde působil jeden rok. V roce 1875 byl přeložen na německou zemskou vyšší reálku ve Znojmě, v jehož okolí objevil a popsal pravěká sídliště a pohřebiště z mladší doby kamenné a z doby hradištní.

Vědecká práce

Roku 1878 nastoupil na německou reálku v Novém Jičíně. Tamní pobyt měl pro něho velký význam, neboť právě tam začal soustavně vědecky pracovat.

Od mládí pomáhal s vykopávkami lékaři Jindřichu Wanklovi. Ve volném čase zkoumal jeskyně Šipka a Čertova díra u Štramberka, kde roku 1880 objevil neandrtálskou dětskou spodní čelist starou 50 tisíc let. Jak uvádí uznávaný brněnský badatel Karel Valoch: „Maška pracoval ve Štramberku přesně a neobyčejně svědomitě."

Maška také psal vědecké články do moravských časopisů, ale nezřídka publikoval také v odborných vídeňských či berlínských periodikách. Knižně publikoval v roce 1887 práci Der diluviale Mensch in Mähren, ein Beitrag zur Urgeschichte Mährens. Maškův spis byl odborníky vysoce ceněn.

Od roku 1892 pracoval jako ředitel české reálky v Telči. V roce 1882 začal s průzkumem naleziště na Skalce u Předmostí nedaleko Přerova, kde o dvanáct let později objevil hromadný hrob paleolitického člověka. Toto tábořiště se pokládá za jednu z nejdůležitějších a nejbohatších paleolitických stanic v Evropě.

O velikosti naleziště svědčí také fakt, že jenom mamutích stoliček vykopal přes dva tisíce. Ohromné bylo také množství lidských výrobků, kamenných nástrojů zde bylo nalezeno více jak třicet tisíc. O výsledcích svého bádání uveřejňoval zprávy hlavně v Časopise muzejního spolku olomouckého. Roku 1895 své nálezy představil veřejnosti na úspěšné Národopisné výstavě v Praze.

Své nálezy publikoval v českých a cizích časopisech, zúčastňoval se mezinárodních konferencí, kde přednášel o svém výzkumu (např. Salcburk 1881, Heidelberk 1882, Solnohrad 1888, Vídeň 1889, Krakov 1888, Moskva 1892, Praha 1895, Paříž 1900 atd.).

Uznávaný odborník

Za Maškou přijížděli často světově uznávaní odborníci. Za třicet let své archeologické činnosti sesbíral Maška na 200 000 předmětů, které přenechal Zemskému muzeu v Brně. Sbírka však byla za druhé světové války zničena.

V roce 1915 se Karel Jaroslav Maška přestěhoval do Brna, kde byl jmenován přednostou geologicko-paleontologického oddělení Zemského muzea. Zemřel v Brně v únoru roku 1916.

Maška byl za svého života členem významných vědeckých společností, např. České akademie pro vědy, slovesnost a umění v Praze, Královské české společnosti nauk v Praze, Muzea českých starožitností ve Vratislavi, Moravské musejní společnosti v Brně a Vlasteneckého musejního spolku v Olomouci a Musejního spolku v Telči.

PAVLÍNA LESOVÁ
Autorka pracuje v Muzeu Blansko