Inženýr, policista a mokrý, tedy výjezdový, hasič. Takové role stihl za svůj dvaatřicetiletý život vystřídat Josef Nečas ze Šošůvky. Od prosince minulého roku velí hasičům jako nový ředitel územního odboru Blansko.

Chtěl jste být hasičem odjakživa?
Na vesnicích je velká tradice dobrovolných hasičů. A mě to k hasičům táhlo už od útlého věku. Vystudoval jsem strojní průmyslovku v Jedovnicích a po vojně se rozhodoval, kam jít. Hasiči tehdy neměli místo, tak jsem šel k policii.
A k hasičům jste se pak dostal jak?
Jako policista jsem s kolegy vyjel k případu, kdy chtěl jeden muž z nešťastné lásky vyhodit do vzduchu dům a sebe zapálit. Uhasili jsme ho v bazénu. On ale stačil hodit do ohně svařovací soupravu. Já to vlastnoručně vytáhl. Tehdy mě povýšili za záchranu života a řekli mi, že bych byl dobrý hasič. Tak se to rozjelo.
Čekal vás výcvik, testy?
Absolvoval jsem nástupní odborný výcvik. Seznámili nás s prací ve výškách, s technikou, jako jsou hadice, rozdělovače, proudnice. Dále jsme museli zvládnout dýchací techniku, pohyb v těžkém zakouřeném prostředí a podobně. Když jedete pomáhat, nikdy totiž netušíte, co vás tam čeká.
K jakým případům v současnosti hasiči nejčastěji vyjíždějí?
Přibývá dopravních nehod. Asi nejvíc na mě zapůsobila nedávná nehoda u Krhova. Poprvé jsem byl u nehody, kde zemřeli na místě čtyři lidé. Silnice Brno – Svitavy je krizová, šíleně přetížená. Hlavně však jezdíme dělat technické pomoci, což je třeba vyproštění osob z výtahů, likvidace bodavého obtížného hmyzu, uvolnění silnic, pomoc při dopravních nehodách, likvidace nebezpečných látek, odklízení spadených stromů. Děláme všechno.
A požáry?
Požárů je díky prevenci čím dál méně. Jejich počet tvoří třetinu všech událostí.
Hasiči jsou pořád ve vypjaté situaci, máte psychologa?
Ano, psychologa máme. Ten nám pomáhá, zjišťuje i u nováčků, jestli jsou schopni tuto práci vykonávat. Nepamatuju si ale, že by někdo odešel od hasičů kvůli psychickým problémům. Výhodou je, že po patnácti letech máme jednou ročně nárok na léčebně zdravotní pobyt.
Pociťujete jako ředitel rozdíl ve své práci?
Mám teď pod sebou osmdesát lidí. Nejen v Blansku, ale i v Boskovicích a Kunštátě. K té funkci náleží ohromné množství papírů.
Vy ještě vyjíždíte do terénu?
Občas ano, když jsou závažnější případy.
Jaké máte plány do budoucna, co byste si přál vylepšit?
Chci jít s dobou, abychom neměli zastaralou techniku. Je totiž spousta nových látek, takže bychom měli být chránění. Dále nás v budoucnu čeká to, že se snažíme budovu v Blansku dostat do našeho vlastnictví. Patří totiž městu Blansku. Pozemky by měly být v dohledné době naše. To nás zvýhodní, protože nám ministerstvo přispěje nějaké peníze. Bude už totiž investovat do svého. Dost práce tady udělal můj předchůdce Jiří Maňoušek. Budova má třeba novou fasádu. Teď nás čeká rekonstrukce toalet.
Je na Blanensku dostatek hasičů?
Ve stole mám spoustu žádostí od těch, kteří chtějí u hasičů pracovat, nedostatek nemáme.