„Doma mě odrodil bratr babičky, který byl lékař. A když mě zabalili, začali prý zrovna vyzvánět na půlnoční. Babička ještě otevřela okno, abychom zvony víc slyšeli, a tehdy rozhodla, že se nebudu jmenovat Marie po kmotře, ale Eva,” popisuje energická žena. Spontánní rozhodnutí babičky ji tak odsoudilo k oslavě Vánoc, svátku i narozenin v jediný den.

Malé dívce se víc líbilo jméno Elen. „Chtěla jsem, aby mi tak rodina říkala, ale jednou mě dostal můj hodný strýc, když řekl: už neotravuj, nebo ti budeme říkat jelen. A byl ode mě pokoj,” pousměje se Vávrová.

Narozeninový dort jí rodina pekla, když byla malá. Jako dospívající dívka jej už nedostávala. A nepostrádala jej. „Nejsem moc na krémy. Vánoce si ale pamatuji víc až z časů puberty. Rodiče mi vždy blahopřáli k narozeninám v poledne a večer jsme slavili Vánoce jako ostatní. Svátek se nějak vytratil,” říká světlovlasá žena.

Podobným způsobem pak své děti nepojmenovala. Aby nebyly ošizené. „V rodině mi oslavy splynuly v jedno, spousta lidí mi to ale vynahrazovala. Třeba můj manžel. Po svatbě zavedl, že mi budou ráno přát k svátku, v poledne k narozeninám a večer bude štědrý. A tak to děláme do teď,” dodává Vávrová. Od rána jí navíc zvoní v mobilu zprávy od přátel a známých. Narozeniny pak s nimi slaví mezi svátky.

„Nejkrásnější narozeninovou oslavu jsem zažila s partou, když nám bylo takových osmnáct let. Byli jsme tehdy na Vánoce v Beskydech. V lese jsme si nazdobili stromeček a museli jsme namáhat hlavu, co komu dát. Moc věcí se tehdy koupit nedalo,” vzpomene Vávrová. Letos oslaví dvaasedmdesát let.