Třiadvacetiletá žena se vyučila na boskovickém učilišti, kde se specializovala na dámské a pánské oděvy. Hned po škole vyráběla italskou konfekci, teď už tři roky pracuje v Podomí, kde šije batohy, ledvinky, nebo obaly na sportovní potřeby. „Je to lepší, než šít oblečení. S pevnějším materiálem na sport se mnohem lépe pracuje,“ vysvětluje Bílá.

Mladou ženu práce baví. Jak dlouho o ní bude někdo stát si ale netroufá odhadnout. „Šití teď není moc v kurzu a ještě ke všemu tento obor víc a víc ovládá Čína,“ posteskla si.

Kdyby se dnes mohla znovu rozhodnout, kam po základní škole, volila by asi jinak. Nejspíš by se vyučila kosmetičkou nebo kadeřnicí. „Tehdy mě vlastně přemluvila mamka, která je taky krejčová. Podle ní je fajn, když si můžu sama něco ušít,“ říká usměvavá žena, která ale ve volném čase usedá k šicímu stroji jen výjimečně. V práci si ho prý užije víc než dost. „Až budu mít děti, tak se to asi změní,“ myslí si Bílá.

Na udivené reakce okolí kvůli svému jménu je zvyklá „Když přijdu k doktorovi, tak mně řeknou, ať zazpívám,“ směje se. Že by ale vyměnila šicí stroj za mikrofon, prý určitě nehrozí. „Neumím totiž zpívat,“ tvrdí švadlena.