Neprávem. Kde jinde školákům názorně v terénu ukázat část našich dějin a přiblížit dobu první republiky. „Lesopark a jeskyně vyhloubená v kopci Milenka ukrývají pískovcové sochy s vlasteneckou tematikou. Nejen ve své době se jednalo o evropský unikát. Vždyť velkolepá socha prvního československého prezidenta T. G. Masaryka měla úctyhodných čtrnáct metrů. Na kopci Milenka stojí také rozhledna,“ říká průvodkyně Josefa Popelková.

Ročně si do Rudky najde cestu až dvanáct tisíc turistů. Vše je odkazem kunštátského prvorepublikového patriota, úspěšného řezníka a uzenáře Františka Buriana. A také sochaře samouka Stanislava Rolínka. Areál byl po válce znárodněný a po sametové revoluci se v restituci vrátil Burianovým potomkům, rodině Popelkových.

Klikněte a podívejte se, kde všude jsme už byli a co zajímavého jsme tam zjistili.Zdroj: Deník

Burianova vnučka Zdena Popelková začala v devadesátých letech s manželem v areálu pořádat sochařská sympozia. „Je to úžasné místo a vlastenecká tematika tu na návštěvníky dýchá na každém kroku. Sochu Masaryka vytesal do pískovcového masivu nadaný sochař samouk Stanislav Rolínek z Bořitova. Odhalovala se v roce 1928 a byla to obrovská událost. Před vchodem do jeskyně je obří socha lva, našeho dalšího státního symbolu,“ dodává Popelková.

V jeskyni je pak sál s vytesanými Blanickými rytíři, sousoší legionářů a také socha svatého Václava na koni. Ta byla vrcholným dílem Stanislava Rolínka, než v devětadvaceti letech podlehl zákeřné tuberkulóze. Další sochy nahrubo vytvořil sám František Burian. „Socha Masaryka měla smutný osud. Za protektorátu přišel z hejtmanství příkaz, aby byla zničena. Kvůli srocování lidí a podněcování k protiněmecké náladě. Burian ji nechal zazdít, ale po udání se na to přišlo. Tak ji nechal rozřezat a jednotlivé díly ukryl. Přišlo další udání a vše bylo odhaleno. Socha se musela definitivně zničit. Zbyl po ní jen podstavec a obří boty,“ vrací se do historie průvodkyně.

Podobný osud potkal v jeskyni i Rolínkovo sousoší legionářů. To však před lety vytvořil znovu kunštátský sochař Sergej Kulina. „Stále uvažujeme, že bychom sochu Masaryka nějakým způsobem obnovili. Líbí se nám myšlenka promítání nějakého hologramu, ale zatím je to pro nás velmi nákladné a technicky náročné. Uvidíme, třeba se to časem podaří,“ říká žena.

Sochy v jeskyni jsou podle ní v zachovalém stavu i po bezmála sto letech. Největší nebezpečí jsou pro ně návštěvníci, kteří na ně mají přísný zákaz sahat. Zásah restaurátorů si už však vyžádala venkovní socha lva, kde je poškozená cementová vrchní vrstva. Součástí areálu jeskyně Blanických rytířů je také smyslová zahrada pro nevidomé. Plná prvků z keramiky, kterými město Kunštát proslulo. „Snažíme se zachovat odkaz Františka Buriana, který pomáhal nadaným lidem. Založili jsme fond, který nese jeho jméno. Podporujeme nadané studenty u nás i v zahraničí,“ vysvětluje.

Po Františku Burianovi však podle ní nezbyl jen unikátní lesopark se sochami. V rodině se také dědí jeho známý recept na uzené, se kterým slavil velký úspěch i v zahraničí. „Švagr ho podle toho receptu stále připravuje a je to lahůdka. Je tam jedno koření, které není příliš obvyklé a právě to dodává masu jedinečnou chuť. Recept je samozřejmě rodinné tajemství,“ usmívá se na závěr povídání Josefa Popelková.