Socha Blanenské Venuše v původní velikosti, která posloužila jako předloha pro výrobu asi pětadvaceticen­timetrového sádrového modelu od akademického sochaře Lubomíra Hluštíka, stojí před vchodem do Muzea Blansko. Soška je vyrobena z bronzu na podstavci, který navrhl František Stöhr. Je vylehčená s antickou patinou. Z rukou starostky města Blanska Jaroslavy Králové ji přebrala akademická malířka Arna Juračková, skladatel Zdeněk Zouhar a filmař Jan Popelka. O kulturní program se v tento slavnostní večer postarali členové Komorního orchestru města Blanska.

Vynikající práce s kamerou, umění dívat se na svět realisticky, ale především lidsky, v tom je obrovský přínos Jana Popelky do vínku blanenského kulturního dění. Ocenění, která v poslední době získal, přispívají k dobrému jménu města, v němž žije. Od 30. listopadu 2006 je také nositelem Ceny města Blanska za kulturu. Jan Popelka je příkladem člověka, který zcela propadl svému koníčku. Filmovou kameru si koupil především proto, jak to bývá, aby zachytil první a další krůčky dětí. Obvykle od doby, kdy děti odrostou, kamera odpočívá. Ovšem Jan Popelka se stal členem filmového kroužku ZK ČKD Blansko a byl „polapen".

Postupně se objevovaly první snímky, první přehlídky a přicházely první úspěchy. Počátkem osmdesátých let minulého století se Filmové studio Holštejn stalo opravdovým pojmem v amatérském filmu. V roce 1981 se objevuje první hraný film A přece se točí. Nechybějí ani seriálové záznamy inspirované Moravským krasem, hudbou, uměním. Filmů bylo na třicet, nelze je všechny jmenovat. Snad za všechny Náš komorňák získal třetí cenu v kategorii neprofesionálních autorů v Kroměříži na přehlídce ARSFILM.

Filmová tvorba začala postupně u Jana Popelky převažovat nad profesí projektanta v oboru elektro. Od roku 2000 se kameře věnuje zcela profesionálně. A stále je svébytný v pohledu na současnost, což si může každý ověřit v pravidelných měsíčních vydáních Videožurnálu. Videožurnál je v podstatě zpravodajství, ale zároveň i kronika města Blanska. K běžnému zpravodajství zařazuje navíc publicistické pořady, které představují osoby i organizace, instituce ve městě. Jsou to nejen zvukové, ale i obrazové záznamy současnosti, které budou doceněny až další generací.

Jan Popelka stále pokračuje ve filmové tvorbě. Jde například o propagační filmy podle zakázek firem a institucí (Setkání „brouků" v Klubu VW Blansko, blanenské střední školy, k výročí Metry či firmy APOS).

Záslužná je i jeho činnost a spoluúčast při tvorbě dokumentárních filmů blanenského sdružení Horizont z jeho cest po exotických částech světa. Společně s Milanem Daňkem a se synem Radkem se podílel Jan Popelka scénářem i střihem na dokumentu WA-WA-WA!, stejná byla i spolupráce při realizaci snímku HUKA-HUKA. Ve studiu Audiovizual, které patří Janu Popelkovi, vznikl i film Pod ochranou hampatongů.

Ovšem vskutku kultovními filmy se staly Příběh vody a ohně (obrázky z historie Blanska), připravený ke stému výročí povýšení Blanska na město, a ve spolupráci se synem Radkem film o Karolině Meineke Královský portrét bez zlaceného rámu (Jan Popelka) a Vzdušné zámky (Radek Popelka).

V současné době Jan i Radek Popelkovi realizují ve studiu Audiovizual první část projektu Živá paměť, jehož cílem je zmapovat žijící významné osobnosti spjaté s Blanskem, jejich pohled na město, historii a především odkrýt jejich zajímavé lidské osudy.

U tvorby Jana Popelky obdivujeme hlavně to, že dokáže skloubit dokumentární žánr s uměleckým citem. Jeho filmy nejsou jen strohým pohledem na skutečnost, i když ji zcela věrně zachycují. A to se jistě projeví i v novém projektu Živá paměť.

PAVEL SVOBODA

Příště: Laureát Ceny města Blanska za kulturu 2006 – akademická malířka Arna Juračková