Nejvíce pociťují nedostatek vody farmáři na Znojemsku a Břeclavsku. „Pokud není půda zmrzlá, jsme nuceni posouvat termíny výsadeb už do prosince nebo ledna. Abychom využili vláhu. Letošní první ořechovou alej u Němčiček jsme vysazovali například třetího ledna,“ potvrdil pěstitel a sadař Marek Venuta z Popic na Znojemsku.
Přestože loňský rok přinesl mírné zlepšení, sucho z předchozích let deště zdaleka nevyrovnaly. „Jara v podstatě vymizela, přechází hned do léta a srážky nejsou. Když jsme sázeli stromy jako obvykle v dubnu a květnu, polovina z nich se kvůli suchu nechytila. Do září prší výjimečně, deště pak chodí ve vlnách, ale to nestačí. Posledních asi pět let je extrémní sucho,“ zamýšlel se Venuta.
Nedostatku vody se přizpůsobují i zemědělci v Jevišovicích na Znojemsku. Posouvají termíny prací na polích, volí jiné odrůdy a investujeme peníze do závlah. „U Dyjákovic využíváme pevná i mobilní závlahová zařízení na zhruba osmi stech hektarech. Loni nebylo sice takové sucho jako před pěti lety, ale bez umělého zavlažování by rostliny nepřežily,“ sdělil ředitel Agro Jevišovice Antonín Kyjovský.
Hlavně na Znojemsku a Břeclavsku
Voda v podobě srážek chybí podle odborníků nejvíc v severních Čechách a právě na jižní Moravě. Hlavně na Znojemsku a Břeclavsku. „Srážkový normál je 686 milimetrů, na jižní Moravě byl zaznamenán nejnižší kumulativní úhrn srážek do 550 milimetrů, ve Valticích jen 468,4 milimetry. Od roku 2014 se prohluboval srážkový deficit, který narostl ve ztrátu jednoho roku objemu srážek,“ spočítala mluvčí Českého hydrometeorologického ústavu Anna Lamačová.
Právě na Znojemsku a Břeclavsku se podle hydroložky Hany Hornové doplňuje voda v půdě nejpomaleji. „Jsou to regiony, do nichž přichází teplo nejdřív a zima nejpozději. Obrovský deficit stále vykazují třeba vrty v Dobšicích na Znojemsku nebo Lednici na Břeclavsku. A to dlouhodobě už zhruba sedm let. Oproti nejsušším letům se situace zlepšila, ale stále se hladina spodní vody drží hluboko pod normálem,“ upozornila Hornová.
Problém je podle ní to, že po deštích se voda v krajině neudrží a steče po povrchu, většinou zbytečně do kanálů. Na vině jsou obrovské zemědělské plochy a v minulosti narovnané toky řek. Zcela jinou příznivější krajinu pro zadržení vody nabízí pohled na ortofotomapu sousedícího Rakouska. Množství tamních malých políček a remízků je kontrastuje se zdejšími lány.
Projekty na zadržení vody v krajině navíc situaci nenapraví hned. „Je to dlouhodobý proces, při němž musí spolupracovat lesníci, vodaři i zemědělci. Potřebovali bychom také vrátit zpět meandry řek, ale to je nemožné i vzhledem k soukromým pozemkům. Břehy toků se dřív narovnávali, protože vody bylo naopak hodně a bylo potřeba ji rychle odvést z obytných zón. Teď jsme ve zcela opačné situaci,“ poukázala Hornová.
Pěstitel Marek Venuta neztrácí optimismus. „Říká se, že se střídá sedm chudých a pak zas sedm bohatých let. Snad se to už obrátí,“ věří farmář.