Po materiálech autorky brožury, jež vyšla v edici KráLiK v blanenské městské knihovně, pátrají v archivech a do hledání často zapojí i rodinu. Hledají v kronikách, obecních zápisech, školních knihách a třídních výkazech, v matričních záznamech, prostě všude, kde by mohla nějaká zmínka o životě Italů být. „Nejvíce máme zmapované Blanensko, byly jsme také ve Vyškově či Rajhradě. Devadesát procent materiálů je v němčině a překlady zaberou hodně času. Dokumenty si z archivu navíc nemůžeme půjčit domů," vysvětluje Eva Šebková, která se bádání začala věnovat zhruba před třinácti lety. Později se k ní přidala i Ivana Bojdová.

Za první světové války rakouské císařství stěhovalo své obyvatelstvo z ohnisek války do klidových zón. Stěhovaly se ženy, starci a děti, muži zůstali v bojích. Nejprve prošli sběrným a desinfekčním táborem v Uherském Hradišti a poté byli rozdělování do vesnic Čech a Moravy, kde strávili období mezi lety 1915 až 1919. Každé obci byl podle její velikosti určen počet rodin, o které se místní museli postarat. „Vždy byla snaha, aby rodiny zůstaly pohromadě. Italské děti pak často chodily do škol s místními dětmi, takže se rychle naučily česky a zprostředkovávaly komunikaci mezi dospělými. Místní naopak byli překvapení třeba z toho, jaké stravovací návyky Italové měli. Například že po lesích hledali šneky, ty si pak upravili a jedli," vyprávějí ženy s úsměvem.

Svazek se souhrnem zajímavých postřehů, které se badatelkám za léta hledání zatím podařilo objevit, si lze půjčit v blanenské knihovně nebo koupit v informačních kancelářích v Blansku, Boskovicích a Rájci-Jestřebí. „Myslím, že máme zpracovanou tak polovinu dostupných informací. Mnohé materiály ještě nejsou zpracovány a hodně záznamů se nakonec ani nedochovalo, protože uprchlíkům se tady nepřikládal tak velký význam. Takže se některé dokumenty ztratily, a proto se velmi těžko dokládají i přesné počty uprchlíků," dodává Eva Šebková.