„Já už to nevydržím, lezu ven. Honem, podejte někdo ten kotlík s pitnou vodou! A už radši nepolívejte ty šutry, je tu strašný vedro!“ Sedím se skupinou malých táborníků na dřevěných prknech indiánské sauny. Ke stropu nízkého přístřešku z celt, igelitů a ohebných prutů rychle stoupá pára. Čím víc vody nalijeme na rozpálené kameny v díře uprostřed, tím jí je víc. Tři, dva, jedna, teď. Konečně uplyne dvacet minut a my vybíháme ven.

„To je poprvé, co jsem se na tomto táboře položil do potoka!“ chlubí se malý Láďa, který se po polití lavórem vody chladí v hloubce půl metru v tůni pod hrází. Tu postavil se svými spolutáborníky už v minulých letech. Na tábor 7. skautského oddílu Senetářov jezdí do Rakoveckého údolí u Jedovnic pravidelně. Jen letos tu málem skauti svá tee-pee nerozložili. Okolní lesy totiž před odjezdem uzavřela kalamita po řádění bouřky.

Do lesa obezřetně

„Asi čtrnáct dní před tím, než jsme měli odjet na tábor, jsme se dozvěděli, že je do lesů v Rakovci zákaz vstupu. Podali jsme si žádost o výjimku a naštěstí jsme ji dostali. Ale dáváme si pozor. V blízkém okolí tábora nic nehrozí, ale tam, kde byla kalamita větší, radši jezdíme autem. To když potřebujeme nakoupit nebo pro vodu,“ říká hlavní vedoucí oddílu Renata Musilová.

Téměř třicet dětí různého věku od těch nejmenších školáčků až po slečny a kluky v posledních třídách základních škol stráví společně se svými vedoucími čtrnáct dní na louce v Rakoveckém údolí. Spí v tee-pee, myjí se v lavórech, vaří si sami a jí z keramických misek dřevěnými hůlkami. Všechno, včetně polévky. V letošním roce se totiž táborníci rozhodli poznávat daleké Japonsko.

PŘEČTĚTE SI: DDM Blansko: vlna výpovědí a stížnosti na ředitelku

„Každý rok vybíráme, jaké téma zvolíme. Podle toho se pak odvíjí táborové hry, kostýmy a vůbec celkové zaměření tábora. Letošním tématem bychom chtěli dětem ukázat sice vzdálené, ale okouzlující Japonsko,“ přibližuje táborová vedoucí Marcela Šebelová.

Rozdělení do čtyř prefektur, ve kterých pak plní jednotlivé etapy táborové hry a vzdělávání v dovednostech typických pro japonskou kulturu. To vše letos čekalo děti na táboře senetářovského skautského oddílu.

Gejšy, samurajové a čajový obřad

„Děti se vzdělávají v umění Gejš, samurajů, v čajovém obřadu, v kaligrafii nebo v japonských zahradách. Každý den mají výcvik a po týdnu je čeká zkouška. A druhý táborový týden? To pak budou hledat jeden z korunovačních klenotů Japonska, ztracený meč,“ prozrazuje Šebelová.

Na tábor se dovednostem Gejš učí i Jarka Zouharová ze Senetářova. „Baví mě to. Jsem ráda, že se můžu něco dozvědět o jejich původu, i o tom, jak se líčí, oblékají i tančí,“ říká dívka.

Nejen duch Japonska je cítit v malebném prostředí tábora. Všechno je tu jaksi pomalejší, klidnější. Ostatně ani ty lívance na oběd nejdou tyčinkami zhltnout za pět minut.