„Přijímáme problémové, týrané nebo jinak nechtěné psy. Ty se poté snažíme navrátit do běžného života a to tak, že podstupují individuální převýchovu,“ říká Kouřil. Na stanici se svou ženou pečuje také o nemocné psy, kteří trpí třeba rakovinou.

Co všechno provoz takové stanice obnáší?

Práce s vlčáky nám dává zabrat, nejhorší je ale bohužel byrokracie. Často musíme řešit povolení, vést karty jednotlivých psů a podobně. Provoz jako takový začíná od běžné péče, přes výcvik a výchovu, veterinární péči, shánění sponzorů, až po rozvoj a údržbu areálu, kde se o vlčáky staráme.

Kolik času vám denně zabere péče o psy?

Ve všední dny, kdy chodíme do práce, nám péče zabírá přes čtyři hodiny. O víkendech zhruba šest a více. Psům se snažíme věnovat veškerý volný čas. Práci nám ale usnadňují dobrovolníci, kteří někdy chodí vypomáhat.

Záchranné stanice rostou v posledních letech jako houby po dešti. Většinou se ale nespecifikují pouze na jednu rasu. Proč jste se rozhodli zaměřit zrovna na československé vlčáky?

Máme rádi výzvy. A starat se o nevycvičené vlčáky… to už je velká výzva. Navíc v době, kdy jsme stanici založili, jsme nevěděli o nikom, kdo by se na vlčáky zaměřoval. A tak jsme si to vzali na starost my.

O československých vlčácích se říká, že jsou divocí, potřebují pevnou ruku a dostatek pohybu. Vy zachráněné psy cvičíte? A jak je vůbec náročné s nimi vycházet?

Československý vlčák je velmi přizpůsobivý. Je schopen strávit dlouhé kilometry u kola, na túrách, ale také zvládne většinu dne prospat vedle svého pána v posteli. Výcvik je výborná pomůcka pro výchovu a převýchovu. Pokud má pes dobrou výchovu, je to oddaný společník do života a není problém s ním vyjít.

Poslední dobou společností hýbe debata o množírnách psů. Jak se k dané problematice stavíte vy?

Do stanice přijímáme pouze psy s průkazem původu a to z toho důvodu, že není možné rozšířit kapacitu na psy bez papírů. Už tak stanice praská ve švech. Navíc chov bez papírů nepodporujeme, proto chceme jít příkladem. Při výběru budoucích majitelů se snažíme vyvarovat nežádoucího množení adoptovaného psa.

Sehnat čistokrevného československého vlčáka přitom není levnou záležitostí. Proč tito psi končí v útulku? Z jakého prostředí pochází?

Lidé si pořizují štěně s velkou mírou naivity, bez pořádného zvážení svých možností a znalostí potřeb daného psa, jak časových, tak kynologických. Českoslovenští vlčáci mají výrazně rozvinutější sociální projevy, jak rostou, začínají se projevovat. O to více je důležité mít cit pro vývoj psa, což u mnohých majitelů představuje problém, který vyústí v nežádoucí projevy chování zvířete. Stává se tak, že se po konfliktu se psem začnou bát a raději ho dají pryč.

Stanice funguje jako soukromá. Kde berete peníze na její provoz?

Do roku 2016 fungovala stanice čistě z našich prostředků, platit ji ale z vlastního nebylo v dlouhodobém horizontu možné. Dnes už máme naštěstí řadu sponzorů, kteří nás pravidelně nebo náhodně sponzorují, a tím se pokrývá veškerý provoz.

Lidé si k vám také mohou přijít psy vyvenčit. Jak mají postupovat, pokud chtějí stanici navštívit a podpořit?

Veškeré informace najdou ve facebookové skupině s názvem Záchranná stanice pro Československé vlčáky, případně na webu pomoc-csvlcak.cz. Rádi odpovíme na veškeré dotazy ohledně podpory, venčení, adopce nebo jen návštěvy záchranné stanice. Vždy je ale potřeba se předem domluvit.

A pokud má někdo z návštěvníků zájem o adopci psa?

Pro zájemce o adopci psů je potřeba, aby nás několikrát osobně navštívil. Když si s některým z psů padne do oka, poskytneme mu prostor za ním jezdit, aby se postupně seznámili. Při návštěvách pak sledujeme, zda si spolu rozumí. Pejska si pak také může vzít na zkoušku na víkend. V případě samotné adopce se sepisuje řádná smlouva, hradí adopční poplatek a pes je předán se všemi dokumenty novému majiteli. Snažíme se zůstat i nadále v kontaktu a pomoci, kdyby se cokoliv stalo.

Jak na stanici nahlíží místní? Nestěžují si třeba na štěkot psů?

Vzhledem k tomu, že jsme na samotě, tak nás tyto problémy míjí. Lidé v blízkém městě a obci o nás ví, občas se zeptají. Vesměs jsou reakce pozitivní.

Péče o psy vám bere hodně času i sil. Co vám naopak dává?

Máme radost, když se nám povede pejska, který si prošel něčím zlým, adaptovat do nové rodiny. To je pro nás největší odměna.

Vojtěch Radkovič Kouřil

O něm: Má třicet šest let, je ženatý. Pracuje jako referent na samosprávě města. Se svou ženou Soňou provozuje v Adamově Záchrannou stanici pro československé vlčáky, kde se zaměřuje na neposlušné psy. Ty se snaží vycvičit a navrátit do běžného života. Stanice funguje už devátým rokem a těší se velké přízni. Zájemci tam mohou přijít psy vyvenčit či si některého z nich dokonce adoptovat. V péči mají nyní patnáct psů.

Jeho koníčky: Kynologie, historický šerm, horská turistika

KAROLÍNA TOMEČKOVÁ