Našeho rozhodnutí vůbec nelitujeme, tentokrát nás ale narozdíl od jiných měst uchvacuje spíš moderní část. Největším zážitkem je zcela jistě rozhled ze dnes nejvyšší vyhlídkové plošiny na světě. Budova Světového finančního centra je vysoká 494 m a my z jejího stého patra, z výšky 474 m, vidíme celé město jako na dlani.

Xi'an nás vítá zamračenou oblohou, ze které na zem dopadají obří proudy vody a po chvíli se lidé v ulicích brodí vodou nad kotníky. Obloha zůstává temná i další den, takže o částečném zatmění slunce si můžeme nechat jenom zdát. Vydáváme se tedy vstříc jiné atrakci, která se poblíž Xi'anu nachází. Vykopávky Terakotové armády, staré více než dva tisíce let, byly náhodně objeveny teprve před pětatřiceti lety při kopání studny a jsou dnes Číňany označovány za osmý div světa. Přes osm tisíc hliněných soch vojáků v životní velikosti, z nichž žádný nemá stejný výraz v obličeji, si toto označení určitě zaslouží.

Další ráno vyrážíme autobusem do sto padesát kilometrů vzdáleného pohoří Hua Shan, což v překladu znamená květinové hory. Prý pro svoji podobu s květem, který mají z dálky připomínat. Máme štěstí, přes noc se umoudřilo počasí a my si tak můžeme zpříjemňovat téměř sedm hodin trvající výstup na jeden z vrcholů nádhernými výhledy.

Výstup s převýšením patnáct set metrů ve čtyřicetistupňovém vedru a obrovském vlhku je poměrně náročný. I přes to ho ale každý den podstoupí tisíce Číňanů. Hua Shan je totiž jedním z pěti nejposvátnějších míst nejrozšířenějšího čínského náboženství - taoismu.

Při výstupu na vrchol míjíme řadu chrámů. Téměř celá cesta vede po schodech vysekaných do skály, v nejprudších místech nechybí ani řetězy. Jinak by bylo téměř nemožné dostat se na vrchol, pohoří je totiž z velké časti tvořeno skalními stěnami. Přechod přes tato místa, kde visíme ve skalní stěně jen na řetězech, nám mírně zvýší tep a nezbývá nám než uznat, že jejich názvy jsou opravdu výstižné. Cestou přelézáme přes „nebeský žebřík“, „hřbet modrého draka“ nebo „lávku létajících ryb“.

Když konečně dosáhneme vrcholu, slunce už se kloní k obzoru. Rychle hledáme místo, kde přečkáme do rána a odkud si budeme moci vychutnat východ slunce. Nakonec uléháme na hraně stěny padající asi kilometr kolmo dolů. Případnou závrať hned zaženou nádherné pohledy na světýlka hluboko pod námi a na spoustu hvězd nad námi. Ani se nám nechce zavírat oči a přijít tak o tu krásu, ale ráno nás čeká ještě východ slunce, který také nechceme zaspat. Byla by to škoda, je to opravdu nádherný pohled. Trošku nás ruší jen davy čínských turistů, které přišly přivítat nový den z hotelu pod vrcholem.

Vůbec se nám nechce toto úchvatné místo opouštět, ale musíme pokračovat dál v cestě. Večer nám odjíždí vlak na jih, do státu Sichuan, kde bude naše další zastávka.

Všechny díly seriálu najdete ZDE

PAVLÍNA BALCAROVÁ