Asi v první třídě začala zpívat a hrát na klavír. Hudba ji chytla, a proto se chtěla naučit i na nějaký další nástroj. Díky nápadu učitelky z hudební výchovy přidala cello. Přitom není z muzikantské rodiny a do hraní jinenutil. „Na další nástroje jsem začala hrát, protože mě to zkrátka zajímalo. Chtěla jsem je vyzkoušet,“ popisuje mladá hudebnice.

Dodnes navštěvuje blanenskou základní uměleckou školu, kde po sedmi letech dokončila studium klavíru a po čtyřech letech akordeonu. Teď pokračuje ve zpěvu a violoncellu.

Jako zpěvačka jezdí po soutěžích základních uměleckých škol. Nejdále se dostala před rokem. „Vystupovaly jsme jako duo s kamarádkou a skončily jsme třetí v krajském kole. To považuji za svůj velký úspěch,“ dodává Kunčáková.

Vystupuje také snad na každém koncertě školy. Navíc třetím rokem zpívá se smíšeným sborem Rastislav. S violoncellem zase hraje ve školním smyčcovém souboru. Na umělecké škole se tak dostala nejdál, kam to jen jde.

V září nastoupila do třetího ročníku na gymnáziu v Blansku. A přemýšlí o tom, že si podá dvě přihlášky, na medicínu a na konzervatoř, obor sólový zpěv. Přiznává, že raději by se ale dostala na medicínu.

Chce se zpěvem živit, i když ví, že je těžké obstát v dnešní konkurenci. „Úplně by mě nebavilo být učitelkou na základní umělecké škole. Spíš vystupovat před lidmi, ale dnes je těžké se jako zpěvačka prosadit,“ vysvětluje dívka. Dodává, že pokud se na konzervatoř nedostane, chce si hraní a zpěv udržet alespoň jako zálibu.

TEREZA HANUSOVÁ