Mezi přáteli a známými je to pan houbař, což potvrzují fotografie s hromadami hřibů. A také vyhlášený gurmán a výtečný kuchař. „Táta mě toho hodně naučil. Poznal jsem díky němu les, zvířata, stromy a zasvětil mě také do tajů houbařiny. Ze začátku mě samozřejmě musel na výpravy do lesa trochu navnadit žvýkačkou nebo nějakou sladkostí za odměnu. Ale později mě to chytlo,“ usmívá se muž s přezdívkou Cyrda.

Nejraději chodí do lesa v okolí Uhřic, Šebetova, Cetkovic a Jevíčka. Zná místa, kde se drží vlhkost a málokdy ho zklamou. Houby tam nachází i v období sucha. „Spousta míst ale nyní zmizela po kůrovcové kalamitě a následné těžbě dřeva. Kůrovec a těžké těžební stroje daly lesům pořádně zabrat. Nedá se nic dělat. Snad se s tím příroda srovná. Věřím ale, že se zase objeví místa nová,“ doufá Polák.

Sezonu začíná v květnu sběrem májovek. V létě nevynechá zase sběr růžovek. Nejlepší je ale podle něj podzim. „Na ten se vždycky těším nejvíc. Suchohřiby, bedle, václavky a další houby. Už se nemůžu dočkat. Zatím to ještě u nás nezačalo. Ale povedlo se mi najít výstavního kotrče. Měl tři a půl kila,“ říká houbař.

Z této houby nejraději připravuje dršťkovou polévku. Miluje také smaženici z májovek nebo růžovky jen tak na sádle a kmínu. „Dršťkovka z kotrče je ovšem naprostý top. To se můžou moje chuťové buňky zbláznit. Jsem gurmán, takže si s přípravou jídla rád vyhraji,“ dodává.

Při epidemii koronaviru se letos do lesů v regionu nahrnuly davy turistů. Polákovi to ale příliš nevadí. „Když se lidé chovají v lese slušně, tak s tím problém nemám. Někdo jde na procházku, někdo na houby, další na kolo. Tak to prostě je. Jak rostou hřiby bývá v lesích nával. Já ale chodím na místa, kam zamíří maximálně pár místních lidí, jinak se o nich neví,“ uzavírá muž.