„Chodil jsem často do zahrádkářské prodejny a tam si mě všimla jedna paní, která mě poslala k zahrádkářům,“ popisuje start své zahrádkářské kariéry Jan Holman. Svému koníčku se věnuje už dva roky. S boskovickými zahrádkáři se schází jednou týdně. „Přihlášených nás je víc, chodí nás tam ale pět. Většinou roubujeme,“ říká Holman.

Právě zahrádkáři jej letos přihlásili do soutěže Flora Olomouc. Holman zabodoval s masožravými rostlinami v kategorii deset až patnáct let. „Vypěstoval jsem rosnatky, špirlice a láčkovky,“ pokračuje chlapec s tím, že porota kromě vypěstovaných rostlin posuzovala i projekt. Holman totiž zaznamenával, jak rostlinky rostly a co potřebují k životu. „Trvalo mi to tak dva měsíce, občas jsem je vyfotil,“ popisuje.
Mladý zahrádkář první rostlinku dostal. „Pak jsem dokupoval další druhy a množil je. Teď mám víc jak deset masožravek,“ líčí Holman. Zelená stvoření se mají k životu v akváriu.

„Musí stát nejlépe v dešťové vodě. Dál by měly být v akváriu, ze tří čtvrtin přikryté sklem, aby tam měly vlhkost,“ prozrazuje chlapec, jak o masožravky pečuje. Tento druh rostlin jej zlákal právě kvůli tomu, že pojídají maso. „Přišlo mi to zajímavé,“ podotýká Holman. Masožravky si většinou smlsnou na mouchách. Obejdou se ale i bez nich. Pokud jimi rostlinky jejich majitel občas nakrmí, je to pro ně velmi výživné. „Rosnatce dám mouchu a ona ji zamotá, mucholapka ji zase během několika sekund zcvakne. Špirlinka má tekutinu, ve které se moucha utopí,“ říká Holman a dodává, že pro větší stvoření masožravky nebezpečí nepředstavují.

V rodině má Holmanův netradiční koníček podporu. „Masožravky jim nevadí. Tatínek mě podporuje, přesazujeme je spolu,“ tvrdí chlapec. Doma má několik akvárií. Přitom se nestará jen o masožravky. „Mám ještě dvě želvy, chameleona, rybičky a vůbec rád rybařím,“ vyjmenovává své další záliby.