V jedné ze dvou místností si přijdou na své filmoví fandové i milovníci tradičního chmelového nápoje. „V jedné půlce místnosti vystavuji zhruba třicet filmových plakátů. Ve skutečnosti jich ale mám stovky. Časem výstavu v muzeu obměním,“ přibližuje dvaaosmdesátiletý Hoder.

Jeho nejvzácnějšími skvosty jsou plakáty z dob protektorátu. Září na nich česko–německé nápisy. Některé plakáty vydalo nitro letovického kina Orel, jiné si Hoder vyměnil s pražským biografem Světozor. „Mé plakáty cestovaly po světě. Viděli je lidé všech světadílů, s výjimkou Austrálie. Některé byly vystavené také v Los Angeles při předávání Oscarů,“ pokračuje vitální muž.

Další téma, které sběratele uchvátilo, je pivovarství. I to zdobí část výstavní síně. „Mezi nejvzácnější kousky počítám ceduli z Rakousko–Uherska a pak tu plzeňskou. Ta je jedna z nejstarších, které mám. Byla vyrobena pár let po založení plzeňského pivovaru,“ popisuje Hoder s tím, že jeho repertoár obsahuje také pivní láhve s vyrýsovanými názvy pivovarů ve skle, tácky, etikety či pivovarské tabulky vytlačované v papíře.

Druhou místnost věnoval Hoder starému obchodu. Na zdech tam visí reklamní plakáty třeba na šuměnky nebo hašlerky. „Mám tam i zásobník na kávu a dózy na cukrovinky,“ dodá sběratel. Ten chystá v červnu přenést výstavu starého obchodu do blanenského muzea. Další Hoderovy filmové plakáty zhlédnou lidé v Polsku.

Sběratel neodolá žádné historické věcičce. „Sbírku ale rozšiřovat nebudu, už to nemám kam dávat,“ pousměje se.