„Pekárnu založil můj otec poté, co se vyučil. Co si pamatuji, pracovali u nás kromě otce a máti dva tovaryši a učeň. Já tehdy jezdil jako dítě s vozíkem plným chleba po Ráječku,“ usměje se při vzpomínkách současný majitel pekárny Josef Blažek. Ten později mířil s koněm a vozem plným pecnů do prodejen v Blansku. Tenkrát pečivo neskladovali v přepravkách, a tak je museli před každým obchodem napočítat.

Starou pec vyměnili Blažkovi za novou. Kromě chleba a rohlíků tak mohli začít s jemným pečivem jako jsou vánočky a loupáčky. „V jednapadesátém roce nám ale pekařství sebrali. Otce tam nechali dál bydlet v bytě. Stal se však jedním z ostatních pracovníků. Přesto říkal, je to Blažkův chleba, a tak to bude vypadat,“ vypráví Blažek.

Jednu dobu se pekárna proměnila v cukrářství, pak v ní zavoněly tyčinky a potom ji komunisté zrušili, aby ji za čas otevřeli pod národním výborem. Před sametovou revolucí pekárna opět utichla.

„Žádal jsem, aby mi pekařství vrátili v restituci. Dělala si ale na něj zálusk parta fotbalistů, kteří dělali vše proto, abychom pekárnu nedostali zpět,“ líčí dnes dvaasedmdesátiletý majitel. Ten se s obecním úřadem v Ráječku soudil už před revolucí. „Revoluce se otec nedožil. I proto jsem chtěl pokračovat v tom, co začal,“ podotkne Blažek, který se nevyučil pekařem. Po nekonečných bojích s režimem vystudoval večerní průmyslovku. Zvrat nastal v době, kdy bylo potřeba zavést v Ráječku plyn.

Blažek tehdy vzdal marný boj a vrácení majetku v restituci. Své vlastní pekařství pak se ženou a synem koupil. „Musel jsem žádat o navrácení strojů do pekařství. Spolu s jedním vyučeným pekařem jsme založili sdružení podnikatelů, já vytáhl starý recept mého otce a vrhli jsme se do toho,“ říká energický muž. Jedinečnost ráječkovského chleba tkví podle něj v tom, že postrádá chemii. „Většina pekařů vezmou pytel prášku, za dvě hodiny mají těsto hotové a můžou péct. My kvasujeme, což je náročnější,“ přibližuje Blažek.

V současnosti dělá pečivo v jeho pekárně šest pracovníků. Blažkova dcera se mění z prodavačky v účetnici, pochoutky rozváží jeden šofér, nechybí další tři prodavačky a nad tím vší bdí Josef Blažek a jeho syn. „A teď se nám učí další,“ je dojatý Blažek. Osud jeho pekařství tak není u konce.