V uplynulých týdnech už podobně zdolali čtyři řeky. Svitavu, Svratku, Dyji a Moravu. Plavidlo pojmenované po Sloukově býkovi Ferda pořád drží, stejně jako hliníková pádla a odhodlání výpravy dokončit nevšední misi. Hejtrům, kteří viděli nesourodou posádku s minimem vybavení pod vodou už kousek za startem v Blansku, sklaplo. Dvojice dál pluje do Černého moře a fanoušky baví vtipným živým vysíláním na sociálních sítích. Bizarní plavbu na gumáku s českou vlajkou na zádi Deník od začátku sleduje.

Kromě piva a vína pije podle svých slov nejlepší rafťák na Blanensku a jeho druh po cestě také vodu přímo z řek, kterou čistí speciálním cestovním filtrem. S sebou mají vařič na dřevo a solární panely na dobíjení mobilních telefonů a další techniky. Spí ve stanech. Praní prádla zvládají i za jízdy. Žádný problém. S rybářským prutem je dvojice mužů připravena vylovit bájného dunajského sumce a rybinou obohatit svůj jídelníček.

Podle zveřejněných streamů však zatím dobrodruzi nestrádají a hojně využívají putyky a kempy v okolí řeky. Po cestě jim na řadě míst přilepšili také fanoušci. V labyrintu dunajských kanálů a ramen s vypětím sil zažehnali nikotinový absťák a vrátili se na hlavní tok, kde už je zásobování lepší. Za sebou mají bitku s vyhazovači v bratislavském baru, náhodné setkání s novým slovenským prezidentem Pellegrinim, úchvatné západy slunce, nevšední přírodní panoramata nebo ochutnávku maďarského piva a pravého langoše.

Hejtrům sklaplo. Budapešť za zády a rafťáci z Blanska dál pokouší obří Dunaj | Video: Se souhlasem Zdeňka Slouky

Po rozvodněném veletoku kličkují mezi nákladními loděmi. Bojují s obří přesilou komárů, na kterou nezabírá repelent, kletby ani Kurtův zpěv a táboří pod širým nebem na břehu evropského veletoku. A kilometry v dravém proudu ubíhají rychle. Na cestě jsou už měsíc. „Hejtrům sklaplo. Jsme stovky kilometrů od baráku a dáváme to. Po cestě jsme měli tři průsery. U Janova hradu na řece Dyji jsme se překlopili na splávku. Dělal jsem tam kapra a málem se utopil. Technika za několik desítek tisíc byla v háji, šla ke dnu. Pár dní jsme pak čekali v Břeclavi na novou. Pak jsem se bál, jak jsme vlítli na Ferdovi u Devínského hradu z Moravy do Dunaje. To byl švuňk jako prase. Vůbec se nedalo zastavit u břehu. Dvacet kilometrů do Bratislavy a dál bylo naprosté peklo. To jsem myslel, že je fakt po nás,“ podělil se se čtenáři Deníku o adrenalinové zážitky Slouka.

Další kritický okamžik na rozvodněné řece přišel v Budapešti. „Tam jsme se dostali mezi velkou loď a břeh. Mlely nás vlny. To byl další moment, kdy byl s námi málem ámen. Ale ustáli jsme to jak my, tak Ferda. Někteří si z nás dělali srandu, že s ním můžeme tak leda na Olšovec a už má za sebou šest set kiláků. Kdyby jsme neprodřeli podlahu ještě na Svitavě, tak je úplně cajk. Drží. Netvrdím, že to dáme až do konce, stát se může cokoliv, ale zatím je na loď spoleh,“ dodal Slouka.

Jeho navigátor Kurt si na přídi pochvaloval, jak svižně pádluje a jízda má grády. „Martin Doktor hadra, jak rychle pádluješ,“ hlásil rozložitý muž v oranžové záchranné vestě a zkoušel štěstí s rybářským prutem. Kdy mu zabere vysněný dunajský sumec?