Letos v lednu soucítil se svými muži, když se vrátili otřeseni od dopravní nehody v kopci Perná, kde uhořeli čtyři lidé. Šedesátiletý velitel požární stanice v Boskovicích Bohumír Dvořáček je profesionálním hasičem už téměř čtyřicet let. V pondělí s dalšími třemi kolegy z Jihomoravského kraje v Praze převezme medaili Za věrnost I. stupně. Tou se mohou pyšnit hasiči, kteří mají velmi dobré pracovní výsledky a jsou ve služebním poměru nejméně třicet let.


Bohumír Dvořáček celý život bydlí v Boskovicích a nedá na toto město dopustit. Poprvé oblékl hasičský mundúr už v roce 1964 jako boskovický dobrovolník. Bez nadsázky se dá říct, že stál u vzniku profesionálních sborů hasičů na Blanensku.

„Tehdy, v roce 1970, se v okrese zřizovaly dvě profesionální jednotky – v Blansku a v Boskovicích. Já jsem do tehdejšího domu požárníků v Průchodní ulici v Boskovicích nastoupil prvního listopadu roku 1970. Do té doby byly profesionální jednotky jen v ČKD Blansko a v Adastu Adamov,“ zavzpomínal Dvořáček. Přiznává, že k hasičům ho zlákala hlavně vidina zajímavé práce a také o něco lepší plat, než by měl jako pracovník v tehdejší boskovické „traktorce“.

Když na něj v prvních letech po založení profesionální jednotky vyšla služba, byl v pohotovosti celých čtyřiadvacet hodin – sám. Profíci si museli vystačit se zastaralou technikou a bez dobrovolných hasičů by se tehdy vůbec neobešli. „S dnešním moderním vybavením se to nedá srovnat. Také máme mnohem víc lidí, ovšem významně přibylo i výjezdů a zásahů,“ srovnává.

Bohumír Dvořáček si vedení boskovické požární stanice poprvé vyzkoušel v letech 1977 až 1981. „Pak jsme se s tehdejším vedením nějak politicky neshodli, tak jsem skončil jako velitel a šel jsem opět sloužit do směny,“ vzpomněl jednu z etap svého života hasiče. Boskovičtí hasiči mají od roku 1984 svou základnu v Chrudichromské ulici. Novou budovu tehdy pomáhal stavět i Dvořáček, který se znovu stal velitelem požární stanice v roce 1996.

Když je potřeba, jde šéf boskovických hasičů do akce i dnes. „Sice jsem si za pětadvacet let ve směnách zažil výjezdů dost, ale často mně to nedá. Když je něco většího, jedu s klukama k zásahu, jsem třeba k ruce veliteli. Občas doplňuji stav, když je víc kluků nemocných,“ prozradil. Na své muže je pyšný. Patří totiž mezi nejlepší v republice ve vyprošťování lidí z havarovaných aut.

Za čtyřicet let práce hasiče toho Bohumír Dvořáček zažil hodně. „V posledních letech jsou nejsmutnější dopravní nehody, při kterých umírají lidé, zvlášť když jsou to děti. Byl jsem i u toho, když zemřel kolega ve službě, to jsou pak perné chvilky,“ dodal.

Otec dvou synů, z nichž ani jeden nejde profesně v jeho šlépějích, pojede převzít medaili s manželkou. „Když jsem se o tom, že medaili dostanu, dozvěděl, potěšilo mě to. Beru to jako ocenění toho, co jsem dělal celý život, jak jsem nejlíp uměl,“ neskrývá radost.