Hasiči a záchranáři si v praxi vyzkoušeli dovednosti, bez kterých by se v případě reálného nebezpečí neobešli. Nacvičovali variantu, kterou označují za tu nejobtížnější.

Cvičení záchranářů mělo tři části. Cílem všech bylo dostat lidi ze stojící kabiny. „Nejprve jsme toho dosáhli tím nejběžnějším způsobem, při kterém využíváme jeřáb. Následovala záchrana osob pomocí vrtulníku. Na závěr si hasiči a záchranáři vyzkoušeli klasickou slanovací techniku," popisuje na místě mluvčí jihomoravských hasičů Jaroslav Mikoška.

Největší pozornost se tradičně upírala k pomoci z vrtulníku. „Ten létal nad Macochou i loni, ale to jsme využili navíjecího lana. Tentokrát mělo pevnou délku. Jedná se o variantu do určité míry nebezpečnou a vyloženě nouzovou, kterou bychom v drtivé většině případů nepoužili. Ale vždycky se může stát, že ostatní zařízení selžou, proto je dobré si nacvičit také tento způsob záchrany lidí," rozvádí Mikoška.

Nejtěžší varianta

V podobném duchu hovoří také instruktor letecké techniky Josef Pražák. „Tato varianta je ze všech nejobtížnější. Má svá specifika. Složitá je především manipulace se samotným vrtulníkem. Kvůli tomu, že záchranář musí z kabiny lidi odvážet do bezpečí po jednom, je tento způsob pomoci docela zdlouhavý a tudíž málo efektivní," přibližuje Pražák.

Jedním z důvodů, proč se navzdory všem slabinám rozhodli letos právě pro takový způsob zásahu, je podle Mikošky sama Macocha. „Poblíž žádnou srovnatelnou lokalitu nemáme. Proto jsme rádi, že zde jednou za rok můžeme taktické cvičení absolvovat," podotýká.

Přihlížející lidé brzy zjišťují, že pozorovat zásah přímo pod klesajícím vrtulníkem není moc pohodlné. Prudké nárazy větru a poletující listí totiž dokáží své. O to složitěji vypadá zásah muže, který letí zavěšený na několikametrové lano. „Jemu to však problémy nedělá, protože vítr proudí pouze kolem něj. Horší by bylo, kdyby foukal silný vítr kolem, za špatných podmínek by ani vrtulník vzlétnout nemohl," upozorňuje Pražák.

Rozdíl oproti loňskému cvičení spočívá také v tom, že tehdy tvořily osazenstvo zaseknuté kabiny i mladé praktikantky. „Letos jsme se rozhodli jejich služeb nevyužít. Zato někteří z hasičů se podobné simulace účastní vůbec poprvé," vysvětluje Mikoška.

To však rozhodně nebyl případ Jiřího Bočka, který letos přijel s kolegy na cvičení už podesáté. „Jen málokdy bylo tak příjemné počasí. Moc nefouká, neprší. Jednou dokonce napadl sníh. Letos se to naštěstí bez podobných komplikací obešlo," pochvaluje si brněnský hasič.

Uvědomuje si, že některé věci se dopředu nacvičit nedají. „Pro zachraňované může být pobyt v zaseklé kabině velmi stresující. Je to hodně o čekání. Ani let vrtulníkem nemusí každý zvládat bez problémů. Nejhorší je to pro lidi, kteří mají třeba problémy se zády. Ale za všech okolností bychom to společně zvládnout museli," říká odhodlaně Boček.