„Co mělo kola a volant, s tím jsem jezdil. Právě to mi bude chybět nejvíc,“ říká čerstvý sedmdesátník. Hasiči jej dřív pasovali do role šoféra a strojníka. Když spustily sirény, byl u hasičky mezi prvními. Bydlí totiž poblíž. Klasickým cisternám ale předcházely nejrůznější mašiny, které si hasiči museli upravit. „Šlo často o válečné kořisti. Šikovně je přestavěl Mirek Chábek. Některým udělal vepředu ještě čerpadlo,“ podotýká Bohatec.

K dobrovolným hasičům nastoupil asi ve svých devatenácti letech. Měl tehdy před vojnou. „Lákala mě hasičina. Pomoc bližnímu musí mít člověk v krvi, jak se říká,“ pousměje se.

Na kontě má spoustu dramatických výjezdů. Na jaře často zdolával požáry trav. I tehdy jde o život. „Třeba v parku pálil trávu pán, který si namastil nohy a omotal je obinadlem a igelity. To samozřejmě začalo hořet,“ vzpomene Bohatec.

Jindy hasiči měli plné ruce práce s člověkem, který zapaloval nejrůznější věci v domě a pak je vyhazoval na ulici. A když nestála ještě přehrada, často rozbíjeli ledové kry v říčce Křetínce, aby se nevylila na břehy. „Nejhůř bylo v zimě. Zmrzaly nám hadice, takže jsme jimi museli nechat vodu pořád protékat a pak ji na povel zastavit. Také jsme měli na mále na žebřících, které klouzaly,“ popisuje ostřílený hasič.

Ten vzpomněl i na spoustu závodů, které často skončily pro Letovické úspěchem. Probojovali se dokonce až do celostátního kola v Bratislavě. „Tam nás ale neprávem diskvalifikovali, když jsme při útoku překonali lávku a jednomu z nás pak spadla hadice. Pořadatelé soutěže nám poslali omluvu s tím, že vše nemohly vyhrát sbory z Jihomoravského kraje,“ líčí Bohatec.