Správné komunikaci mezi psem a jeho pánem se Rajtšlégrová věnuje už pětadvacet let. „Tehdy jsem prošla klasickým výcvikem. Nebavily mě ale takzvané kousačky, kdy se v psech probouzí agresivita a trénují se na obranáře. Radši jsem s nimi běhala," vzpomíná. Když se do Česka v devadesátých letech dostaly moderní psí sporty jako třeba agility, byla nadšená. „Mého psa běh přes překážky nadchl. Začala jsem tedy shánět místo, kde bych mohla psy cvičit," popisuje trenérka.

Dnes na Sportovním ostrově v Blansku pravidelně cvičí psy k poslušnosti. Učí je chodit na vodítku, aport či štěkání na povel. S pokročilejšími už i agility. „Je to sport podobný koňskému parkuru. Hodí se pro většinu psů. Snad jen baseti a podobná těžší plemena mohou mít problém s klouby a páteří," přibližuje. Ale v podstatě pro všechna plemena je vhodný třeba tanec nebo coursing. „Při něm pes běží za návnadou taženou kladkami, která uhýbá a napodobuje tak pohyb zajíce," vysvětluje.

Sama Rajtšlégrová chová dva psy. „Starám se o dceřinu fenku bedlington teriéra a čínského naháče svého syna. V pubertě o něj už ztratil zájem," říká.

Trénuje je dvakrát týdně. Není prý nic horšího než přetažený pes, který se už ani nesnaží. Sport musí být zábava. Pokud majitel na psa nemá přehnané nároky, pes se na tréninky těší. „Často se nám stává, že majitelé cestou od vlaku psa odepnou a ten nadšeně přiběhne na cvičiště. Pán pak dorazí o čtvrt hodiny později," směje se.

VERONIKA MACHOVÁ