František Brauner se narodil 22. ledna 1810 v Litomyšli jako poslední potomek mlynáře a krupáře. Po otci byl původem Němec a po matce Francouz. Po vystudování gymnázia chodil na právnickou fakultu ve Vídni, kde se roku 1836 stal doktorem. V letech 1836–41 sloužil u c. a k. komorní prokuratury v Praze, mezitím byl v letech 1838–1839 městským radou v Sokolově. Pak se stal vrchním sudím a spolusudím na panství vlašimském, toto místo však v roce 1845 opustil. František Brauner se hodně zabýval potřebami rolnického stavu, z čehož povstaly spisy jako Böhmische Bauernzustände či O robotě a vykoupení se z roboty. Za první dílo byl od českého krále Ferdinanda V. vyznamenán velkou zlatou medailí pro vědu a umění.

Již před rokem 1848 patřil mezi známé osobnosti vlasteneckého života. Nebylo proto náhodou, že se na něj obrátili se žádostí o pomoc svolavatelé památné schůze ve Svatováclavských lázních z 11. března 1848. Brauner ochotně opravil a doplnil připravený návrh požadavků. Schůze se však s poukazem na nedobrý zdravotní stav nezúčastnil. Přesto zde byl zvolen do Svatováclavského výboru, ve kterém pak vypracoval návrh druhé petice císaři. Významným způsobem se tak podílel na formulování politického programu české liberální buržoazie.

V březnu 1849 přijal Brauner pozvání ministra vnitra hraběte Stadiona a několik měsíců se ve Vídni účastnil práce na přípravě nových zákonů. Bylo to v době, kdy se po rozpuštění říšského sněmu vláda dala na cestu odbourávání demokratických vymožeností revoluce, a proto si vysloužil kritiku české veřejnosti. Do roku 1853 pracoval v zemské, tzv. vyvazovací komisi, která řešila všechny praktické otázky spjaté se zrušením roboty.

V dalších letech Bachova absolutismu se Brauner věnoval výhradně své praxi zemského advokáta, kterou vykonával prakticky až do svého skonu. Když se na počátku 60. let 19. století začal znovu rozvíjet politický život, stal se Brauner vedle Palackého a Riegra nejvlivnějším českým politikem. František Brauner byl poslancem zemského sněmu i říšské rady a podílel se na všech významných krocích české politiky. Při rozdělení českého politického tábora stanul na jeho konzervativním, staročeském křídle. Mnohými články přispíval do Národních listů, Národa či Národního pokroku. V roce 1870 byl Brauner dokonce zvolen starostou města Prahy, avšak vídeňská vláda ho ve funkci nepotvrdila.

Za ženu si Brauner vzal Augustu Neumannovou, jež z matčiny strany pocházela ze staré německé šlechtické rodiny Hřebenářů z Herrenfelsu. Měli celkem čtyři děti. Z nich se nejvíce proslavila nejmladší Zdenka Braunerová, která byla na přelomu 19. a 20. století významnou českou malířkou.

František August Brauner umírá 21. července 1880 v Roztokách u Prahy a posléze je se všemi poctami pohřben na Vyšehradském hřbitově.

JINDŘICH ČELADÍN
autor pracuje v Muzeu Blansko